VÍME CO CHCEME

VÍME CO CHCEME

ZPRAVODAJ ODBORÁŘŮ

SIEMENS ELEKTROMOTORY s. r. o.

I. ZO OS KOVO MOHELNICE

1/2015 občasník 19. 3. 2015

. . . VYSTOUPILI Z ODBORŮ . . . strana 3-5

AMAZON - ASOCIÁLNÍ FIRMA strana 6-10

(NE)LOUČENÍ SE ZAMĚSTNANCI strana 12

Ať nám dají do výplaty

Už před asi třemi měsíci nastal pád kurzu koruny vůči Euru. Ten stav je, fakticky, i nyní. Náš závod vyrábí především na export a především do Německa. Respektive celý export jde přes Německo, tedy tak zvaně za Eura. A když je teď koruna vůči ▇▇▇▇ tak slabá, musí to být pro nás výhoda, musíme, po přepočtu korun za Eura (= za jedno Euro hodně korun), těch korun dostat hodně, uvažují mnozí. Uvažují a vyjadřují svůj názor i navenek (což mě těší). Z jednoho dělnického kolek- tivu jsem dostal e-mail s následujícími výroky:

„…inflace je mírná, ale např. euro zase na ceně czk-eur je dražší a my tedy levnější…“

„..nevěřím, že firma si nemůže v dané situaci proměnit větší obnos peněz na levnější mzdy..

Jinými slovy, první výrok říká asi toto“ „exportujeme za Eura, a když je teď koruna slabá, dostaneme těch korun za náš export hodně..“. Druhý výrok říká: „když dostane firma těch korun (za export) hodně, aĺ dá část z nich lidem do mezd..“. Když vezmu jen tuto část úvahy, v tomto případě dělníka hlav-

ní výroby, přijde mi to jako úvaha, z jeho pohledu, logická. „Oslabe- ním koruny firma, jako vývozce, hodně vydělala, tak aĺ z toho taky něco dá zaměstnancům..“.

Jenže jak to bývá, „na složi- té problémy existují jednoduchá, rychlá,..nesprávná, ..řešení“. Věc je podstatně složitější než by se moh- la zdát. Práci s kurzem koruny vůči Euru, tak zvané kurzové rozdíly,

má, mimo jiné, i pro náš závod na starosti ▇▇▇. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, ředitel frenštátského závodu Siemens Elektromotory (kdy- si byl i ředitelem u nás v Mohelnici). A tak jsem mu předsta- vil výše uvedenou úvahu některých našich dělníků, a požádal ho o vyjádření. To, v plném znění a s jeho souhlasem uvádím níže.

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborové organizace

Pan ▇▇▇. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ o podnikové ekonomice...

Dobrý den pane ▇▇▇▇▇▇,

je velmi těžké odpovídat na otázky, kterým ne zcela rozumím. Četl jsem je několikrát, ale daný tazatel se zřejmě ne zcela ne- orientuje v základech ekonomiky podnikatelského subjektu. To není kritika tazatele (žádná otázka není hloupá), ale zřej- mě by to chtělo začít od “▇▇▇▇▇“, tzn. vysvětlením základních pojmů a zákonitostí.

Přesto se pokusím o stručné stanovisko s vysvětlením sou- vislostí.

1. Proto, aby byl závod konkurenceschopný, musí umět vy- rábět za náklady srovnatelné s konkurencí. Přitom je nutno sledovat tyto rozdíly z dlouhodobého hlediska.

2. Náklady na materiál určuje trh a nepředstavují z dlou-

hodobého hlediska konkurenční výhodu, protože si materiál za stejné ceny může koupit i konkurence (předpokládám, že naši nákupci nejsou ani horší ani lepší než nákupci od kon- kurence) = cena je určována globálním trhem.

3. Náklady na mzdy jsou významným nákladem, který ovliv- ňuje naši konkurenceschopnost. To je dáno nejen podílem na celkových nákladech, ale i tím, že mzdová úroveň u jednotli- vých výrobců je velmi rozdílná = mzdy jsou určovány lokál- ním trhem (země, region, profese).

4. Jsou samozřejmě i další faktory ovlivňující konkurence- schopnost (ceny nemovitostí, energií, produktivita, konstruk- ce výrobku, …), kterými se pro jednoduchost dále nebudu zabývat.

5. Kurz je významným vnějším faktorem ovlivňujícím naší konkurenceschopnost. Oslabení koruny znamená pro nás jako exportéry posílení konkurenceschopnosti (= snížení nákladů přepočtených do EUR). Otázka je, zda toto oslabení je trvalé či nikoli. Ze stanovisek ČNB je jasně patrné, že tlak na osla- bení koruny byl vyvolán obavami z nízké inflace (asi je mimo rámec mé odpovědi zdůvodňovat proč je nízká inflace škod- livá), a že je časově omezené (termín není přesně určen). To znamená, že i naše výhoda ve snížených nákladech je dočasná a musíme být připraveni na návrat koruny nejméně na úroveň 25 Kč.

6. Hedging (=zajištění) koruny je způsob, jak vyhnout dopa- dům změny kurzu v krátkodobém horizontu (předpokládej- me 1 rok). V delším časovém horizontu se musíme se změnou kurzu vypořádat jiným způsobem. Jestliže například bude ko- runa v budoucnu dále posilovat (a to si jako občané přejeme, protože se zlevní zboží z dovozu, zahraniční dovolené, …) a my si budeme chtít zachovat naší konkurenceschopnost (= nezvyšovat náklady víc než konkurence), musíme zvýšit naši produktivitu (nalézt způsob, jak náklady snížit více než kon- kurence, která vyrábí v zemi se stabilním kurzem).

7. A nyní k otázce, proč, když kurz koruny nám dnes po- máhá snižovat náklady, nepoužijeme tento zdroj pro zvýšení mezd. Jeden důvod je, že jak bylo vysvětleno výše, se nejed- ná o trvalý jev. Pokud bychom se rozhodli dnes mzdy zvýšit, museli bychom počítat s jejich snížením v budoucnu (na při- dání si zvykneme rychle, se snižováním by to už bylo horší). Druhým důvodem pro nezvyšování mezd v důsledku změny

kurzu je skutečnost, že cena pracovní síly (=mzdová úroveň) je určována především vývojem na trhu práce. I kdyby se firmě nedařilo, těžko by udržela své zaměstnance pokud by platila méně, než nabízí jiný zaměstnavatel v regionu. Vývoj mezd je proto nutné řídit tak, aby si udržel vazbu na vývoj ceny pracovní síly na trhu práce (z dlouhodobého hlediska nad úrovní inflace).

Nevím, zda se mi podařilo odpovědět srozumitelně. Jestli bu- dete chtít některé stanovisko rozvést, prosím ozvěte se.

S pozdravem / with best regards

▇▇▇. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇

Head of Business Administration

Siemens, s.r.o. Odštěpný závod Elektromotory Frenštát

P.S.

A naší rolí, rolí odborářů, v tomto, je, prokazovat jak odha- dy inflace, tak vývoj mezd, tak hledat cesty jak dosáhnout na zvýšení mezd. Pokud by náš závod byl v takovém „laufu“ jak třeba teď Škoda Auto, že by dlouhodobě nestíhal vyrábět vy- sokou poptávku trhu, potom bychom mohli říci, .“dejte nám z toho zisku taky“.. I tak bychom museli bojovat, to znamená demonstrovat ba i stávkovat. Ale ne jen my, tím myslím my tři tady, či ZV a předsedové DV, ..ale ne-li všichni, tak větši- na zaměstnanců. No a to už je zase ta stará píseň.. U nás se prostě nebojuje. U nás se „kritizuje“, „radí“, „posmívá“, .. vy- stupuje z odborů, respektive se do nich vůbec nevstupuje… A my se i tak dál snažíme.

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborové organizace

DEFLACE = snižování cen, .. to je pro nás dobře, ne?!

Je poměrně rozšířený názor, že stagnace, a ještě lépe snižování, cen, je pro nás dobře – „více si nakoupíme, budeme bohat- ší..“. V konečném důsledku (makroekonomicky) opak je pravdou.

Na nedávných INFO poradách, vyjma kolektivů hlavní výroby, tam jsem, po dohodě s Ing. ▇.▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, postoupil „svoji“ čtvrt hodinu tématu „Týmová společnost - kapitáni“, jsem toto téma přednášel. Nyní, formou stručných bodů (jak na INFOp), ho nabízím i touto formou.

DEFLACE – klesání cen

– zpomalení růstu ekonomiky

🟏 Ekonomika potřebuje komunikační kanál, tj. peníze - tj. jednotné cenové informace.

🟏 Kdyby člověk netvořil, neinvestoval, nevynalézal, nevzdě- lával by se, ..ekonomika by třeba celá staletí stagnovala, ceny by byly stálé, in(de)falce by neexistovala.

🟏 Člověk ale tvoří, tj. spoří - investuje, vzdělává se – vyna- lézá => v ekonomice stále více produktů a služeb, více produktivity, kvality, kapitálu => ekonomika roste.

🟏 Pokud ekonomika roste => hodně zboží a služeb na trhu,.. ale není dost peněz v oběhu, vzniká DEFLACE, ceny klesají.

🟏 Lidé, firmy, odkládají spotřebu (nákupy, investice), v očekávání ještě nižších cen. Nekupují, neinvestují, ..tím zpomalují tempo hospodářského růstu (není proč – pro koho vyrábět, neprodává se, když tak za nízkou cenu

- chybí peníze na výrobu, na investice, na vývoj, na… všechno).

🟏 Pokud v ekonomice peněz dost a lidé spoří = odložená spotřeba – peníze do bank - ty půjčují firmám na výrobu, na rozvoj – na investice => hospodářský růst.

🟏 Pokud málo peněz v ekonomice, tj. DEFLACE, nemá smysl spořit v bankách (není z nich úrok), roste počet konzervativních jedinců nechávajících si peníze u sebe (v „matraci“..ty, ač v „matraci“, zhodnotí se).

🟏 Čím více konzervativních jedinců, tím hlubší deflace

=> tím měně peněz na půjčování na výrobu, na inves- tice => tím větší pokles ekonomiky, růst nezaměstna- nosti, růst celkové nejistoty.

🟏 Centrální banka má nástroje na zvýšení objemu peněz, na oživení ekonomiky, na potlačení DEFLACE.. Nefun- gují ale automaticky a snadno. Hodně je to celé o důvěře lidí ve vládu, v banky, v systém, v sebe sama.

🟏 Centrální banka odhaduje potřebu peněz pro ekonomi- ku, netrefuje se přesně, raději dává o něco víc peněz než ji vychází jako potřeba => plánovaná inflace (kolem 2%)… Mírná INFLACE je menší zlo než DEFLACE … (Vysoká INFLACE, vysoký růst cen = VELKÝ PROBLÉM).

Inflace je zlodějka

O deflaci (snižování cen) ještě i takto . . .

Příklad:

„Občan A“ (spotřebitel) si našetřil, třeba půl milionu, na auto. Chtěl si ho koupit v lednu. Když si ověřoval aktuální ceny, zjistil, že se něco děje, že ceny klesají. Auto nepotřebo- val hned, tak si řekl, že počká, třeba ceny ještě víc klesnou. A ony skutečně dál klesaly (lidi nekupovali, výrobce-obchodník, aby prodal, musel snižovat ceny). Auto si koupil až v prosin- ci, kdy už nestálo půl milionu, ale už jen 300 tisíc.. Na své tr- pělivosti, na své „odložené spotřebě“, vydělal 200 tisíc. To je přece výborné, ne? A tak jako on, tak se zachovaly další tisíce občanů (i firem, institucí) spotřebitelů.

Náš „Občan A“ si na živobytí pro sebe a svoji rodinu vy- dělává jako zaměstnanec. Jako zaměstnanec automobilky, jejíž produkt si právě tak krásně levně koupil. A jako on levně, tak i tisíce dalších. Co to znamená pro jeho zaměstnavatele? To, že ze své výroby, respektive prodeje svých výrobků, už nemá zisk, tedy nemá na investice, na vývoj (a zaostává tak za kon- kurencí), nebo, bude-li občan spotřebitel dále čekat na pokles cen, nebude mít výrobce nakonec ani na materiál, na ener- gie, .. na mzdy. Bude muset propustit nejdříve část, v nejhor- ším případě všechny, zaměstnance. I našeho „Občana A“.. A podobně budou muset propouštět i jiní zaměstnavatelé. Náš

„Občan A“ bude mít sice krásné, nové, levně koupené, auto, ale nebude mít práci. Nebude mít obživu pro sebe a svoji rodi- nu. A stejně tak tisíce dalších občanů, bývalých zaměstnanců jiných zaměstnavatelů. A podobně na tom budou obchodníci a poskytovatelé různých služeb, ale i bankéři (nikdo si u nich neukládá, nevyplatí se to). Nebude mít kdo kupovat jejich zboží, jejich služby a i oni zavřou, zkrachují.. A krizi máme na světě. A začala tak hezky, slevněným krásným autem.

Inflace

Samozřejmě vše je o míře. Zde o míře poklesu cen. Obec- ně ale platí, že deflace je větší zlo než inflace (růst cen). Mak- roekonomové raději plánují mírnou inflaci (cca 2%). Vysoká inflace, tak zvaná hyper inflace, je také zlo, a vede ke krizi eko- nomiky, společnosti. Vysoká inflace je, například, špatně pro věřitele (ty, co peníze půjčují) a dobře pro dlužníky.

Příklad: Dlužník si půjčí od věřitele půl milionu. Samozřej- mě na základě smlouvy a s úrokem. Třeba na tři roky. V době půjčení tohoto půl milionu, měly tyto peníze takovou hodno- tu, že si za ně věřitel mohl koupit třeba výše zmíněné auto. Za tři roky, kdy měl od dlužníka dostat zpátky svého půl milio- nu, tak vzrostl inflace (= poklesla cena peněz, .. je jich na trhu mnohem víc než výrobků služeb.. to bývá z různých důvodů), že i když je od věřitele skutečně zpět dostane, byť s úroky (na- stavenými v přiměřené výši před inflací), mají už tak nízkou hodnotu, že si za ně, za toho půl milionu, nekoupí auto, ale jen skládací kolo. A ve stejném principu, ale opačně, na tom vy- dělá dlužník. Půjčil si drahé peníze a vrátil levné (jeho výpla- ta už nebyla, třeba, 30 tisíc měsíčně, ale, třeba, 300 tisíc – vliv hyper inflace). No ale také chleba už nestál, třeba, 25 korun, ale 25 tisíc… Kdo je pamětník tak ví, že někdy v šedesátých sedmdesátých letech v Itálii byla taková inflace, že ceny chle- ba se počítaly na miliony Lir. To vše, mimo jiné, znamená, že nikdo peníze nepůjčuje, a, tedy, nikdo nemá na investice, na rozvoj, ba ani na prostou výrobu. A opět je krize na světě.

Ekonomika je jak vědou přesných čísel, tak ale i věštěním z křišťálové koule. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborů

Slévárna – konec šedé litiny – vystoupili z odborů

Už není novinkou zpráva, že, bohužel, posledním dubnem tohoto roku končí v našem závodě výroba odlitků z šedé litiny. O tomto kroku zaměstnavatele (rozhodnuto v Německu) se uvažovalo již mnohokrát, již před mnoha lety. Do této doby se ale vždy podařilo tuto výrobu u nás zachovat. Ekonomiky, ceny, ale nakonec rozhodla.

Problém se týká asi 75 zaměstnanců (chlapů ze slévárny). Zaměstnavatel, přímo ředitel závodu ▇▇▇ ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇, jim tuto špatnou zprávu včas a otevřeně (speciální porada pří- mo na dílně) oznámil. Seznámil je s důvody, s harmonogra- mem ukončení výroby, s jistou možností jiného zaměstnání u zaměstnavatele (alespoň pro část pracovníků z šedé litiny) a s finančním plněním zaměstnavatele v případě odchodu zaměstnanců po dubnu 2015. Kromě zákonného odstupné- ho, dalšího odstupného z kolektivní smlouvy, přislíbil i spe-

ciální odměnu zaměstnavatele ve výši jednoho průměrného Slévárna - ilustrační foto.

výdělku pro toho, kdo vydrží do konce dubna (potřeba nalití zásoby odlitků z šedé litiny).

Po krátkém čase jsem se ptal pracovníků jak na tak zvané horizontální lince, tak tehdejšího tamního zástupce odborů, zda jsou s tou jen jednoměsíční odměnou spokojeni, zda jim stačí? Že bychom mohli zkusit něco podniknout. Odpověď nijaká. Dokonce se našli tací, co přede mnou „varovali, .. že ▇▇▇▇▇ přišel buntovat proti řediteli, že oni s tím nechtějí mít nic společného..“. Správně bych se na ně měl „vybodnout“, ne- myslíte? Já ale šel a dohodl se zaměstnavatelem odměnu vyšší. Oni jen podepsali mnou formulovanou, jakože svoji, „petici“

– žádost o vyšší odměnu. Navíc, leckteří z nich, ač opakova- ně zváni, nechodili na domluvené schůzky ohledně možného zaměstnání na jiném pracovišti zaměstnavatele.

A konečná reakce některých těchto lidí? Vystoupili z od- borů. Zčásti prý proto, že „pro ně odbory nic neudělaly“, zčás- ti proto, že.. „přece nebudou platit vyšší příspěvek na odbo- ry, když mají teď tu zvýšenou odměnu..“(pozn. pro všechny podobné mudrlanty, .. z odstupného se odborářský příspěvek neplatí).

Co na to vše říct?

Ubohé, … pro nás demoralizující…

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborů

Navijárna (NAV), .. ▇▇▇▇▇▇▇▇?!... ▇▇▇▇, také vystoupily z odborů

Nedávno zaměstnavatel oficiálně ohlásil krácení tzv. bez- pečnostích přestávek za riziko jednostranného namáhání (viz. karpální tunely). Bylo to na základě měření odbornou institu- cí („hygiena“). Tak zvané bezpečnostní přestávky nejsou na to, aby pracovnice odpočívaly ve smyslu „jen tak seděly“, svačily, některé šly kouřit a podobně. Jsou na to, aby během nich nepů- sobila riziková škodlivina. Takže, pracovnice během nich mo- hou vykonávat jiné práce, jsou-li takové možné, během nichž škodlivina nepůsobí. To ženy v NAV rozčílilo… „Přestávky na odpočinek nám berou a normy nám pořád zvyšují.. Navíc musí- me dělat práce, které vůbec nemáme zahrnuté v normách..“

Tuto poslední větu už jsem slyšel „x“ krát. A už „x“ krát jsem na toto téma jednal jak s normovači, tak s řediteli. Výsle- dek pořád stejný. Pořád věty o tom, jak ženy dělají práce, které nemají v normě, kvůli kterým musí nejednou pracovat i během

bezpečnostních přestávek. Už mě to hnulo žlučí. Normovači se dušují že výkonové normy jsou v pořádku, a naznačují, že pro- blém bude jinde, asi v organizaci (práce v NAV). Dal jsem úkol své kolegyni zajistit delegaci žen z NAV na jednání k nám na odbory na toto téma. To se podařilo. Plná zasedačka nabrou- šených žen z NAV na mě chrlila své stesky ohledně nutnosti dělání prací, které běžně, denně, dělají, ale nemají je v normě svého hodinového, denního, výkonu (příklady: rozdělení práce na pás-hledání a třídění zakázek, příprava materiálu, přehazo- vání motorů, tisk dokumentace, čekání na materiál, atd…).

Jinými slovy, stížnosti žen byly natolik konkrétní, opakova- né a naléhavé, že jsem uvěřil, že mají pravdu. Že dělají, denně, běžně, opakovaně, „x“ prací, činností, které nemají zahrnuté ve výkonové normě, a které jim, kdysi, alespoň z části, dělali tzv. manipulanti, kteří už ale na dílně nejsou (firma šetří nákla- dy). Přítomným ženám jsem zcela vážně řekl: .. „Tak ty práce prostě přestaňte dělat. Celé to vypadá na špatnou organizaci práce, což je věc zaměstnavatele. Vy, když ty práce děláte, tak tím zakrýváte případný šlendrián, nepráci, jiných. Navenek to potom vypadá, jakoby vše bylo v pořádku a že není nutné něco řešit, měnit“. Ženy se ale bály, bojí,..a říkají: „Tam je hodně lidí na dobu určitou a agenturních, a ti nebudou protestovat určitě. Bojí se.“.. A to je vše objímající zaklínadlo: „BOJÍME SE“.

Co naplat. Strach podřízených je výborný pomocník nad- řízených. Těch méně schopných určitě. Tak jsem ženy požádal, aby si alespoň psaly na papír datum a činnosti, které běžně dě- lají, ale které nemají zahrnuty v normě. Ženy něco napsaly. Vše to momentálně zpracováváme s tím, že chceme vyvolat jednání

Navinutý stator - ilustrační foto.

se zaměstnavatelem na toto téma. Tento stav nemůže dál po- kračovat. Bylo by nejlepší, kdyby ženy měly odvahu prostě ne- dělat. Chcete-li, kdyby byly schopny stávkovat. Tím by se nej- rychleji ukázalo, co a kde (kdo) je za problém. Bohužel, tohle my v Česku prostě neumíme. Tak se my, odbory (já s kolegy- němi tady na sekr.1.ZO, případně odborové funkcionářky na dílně) snažíme problém řešit jinak. Tak trochu si hrajeme na normovače, tak trochu na technology, tak trochu na bezpečá- ky atd.. Jinými slovy, proč problém řešit jednoduše, když jde řešit složitě. Ženy nám potom řeknou, tak jsme vám to napsa- ly, a vy nám pak přijďte říct, jak jste to vyřešili. Už nám dokon- ce vyhrožovaly vystoupením z odborů, ..že jsem se na INFOp zmínil, že tento problém s nimi (ne jmenovitě) řešíme.

Včera (11.3.2015) několik žen z NAV z odborů skutečně i vystoupilo.. „Odbory pro nás nic nedělají“, ..říkaly.. Na moje dotazy jedné z nich, co říká na obsah kolektivní smlouvy, na nedávno zvýšené tarify na některých pracovištích (naší ini- ciací, jednáním), na tuto výše popsanou naši aktivitu kolem do norem nezahrnutých prací, atd., .. řekla: „Ale pro nás ne- děláte nic“. Na můj dotaz, jestli jí její morálka dovolí, poté, co vystoupí z odborů, využívat výsledky naší práce zadarmo, to je, jakoby přišla do pekárny, vzala si chleba a odešla bez za- placení, .. řekla, ..že jo, že dovolí..

Co na to vše říci?

Ubohé,..pro nás demoralizující..

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborů

„Komunisticko estébácké udavačské metody řízení lidí..“, aneb, taky vystoupili z odborů

Zaměstnavatel musí minimálně dohnat konkurenci jak co do nákladů na výrobu (z nich vyplývající výše ceny našich výrobků,..aby byly prodejné), tak co do rychlosti dodávek zá- kazníkovi. Jinak jako zaměstnavatel, zde výrobce elektromo- torů, prostě nebude existovat. To je jeho, ale i náš, trvalý úkol. Náš proto, že jde o naše pracovní místa, o naše živobytí. To můžeme jakkoli bagatelizovat, zesměšňovat, jakkoli se tvářit, že tady tu práci máme jistou navždycky.

Zaměstnavatel se rozhodl, že zkusí novou cestu, respekti- ve jednu z cest, kdy chce do tohoto hledání zapojit i dělníky ve výrobě. Tou cestou je projekt „Týmová společnost“. Jde o to, že velké kolektivy jsou těžko říditelné tak, aby měl příslušný ve- doucí dobrý přehled o tom, co se jak na pracovišti, tak mezi lidmi, opravdu děje. Navíc, kdo jiný než pracovníci konkrétní- ho pracoviště, je skutečným odborníkem na to, co a proč se na pracovišti děje, jaké jsou tam (časové a jiné) rezervy, kdo jak a proč pracuje, kdo a jak jeho práci pomáhá či mu naopak škodí (technolog, mistr, konstruktér, bezpečák,.. atd.). O příkladu na- vijárny jsem už psal. A právě zase jen lidé na konkrétních pra- covištích nejlépe ví, kdo z nich svoji práci rozumí a umí ji, kdo je kolektivem vnímán jako přirozená autorita (a kdo není).

Je logické, že je navrhováno (projektem Týmová společnost), aby pracovní kolektivy byly menší, cca dvaceti členné. I tyto kolektivy ale potřebují vedení, řízení. Proto se hledají, a právě nyní, tak zvaní kapitáni týmů (v počátku 11. týdne přihlášeno cca 100 zájemců… projekt počítá s cca 100 kapitány). Mají to být lidé znalí své práce (více prací na příslušném pracovišti), komunikativní, odvážní a s přirozeným respektem. Mají být nejlépe nalezeni tak, že si je kolektiv vybere, doporučí, podpoří. To je ale ideál. Spíše to bude tak, že se zájemci „tajně“ přihlásí na personálním. Poté, budou-li (odbornou firmou příslušný- mi vedoucími) vybráni, budou představeni týmu. Obávám se, někdy k jeho nepříliš radostnému překvapení. I tak budou mu- set být tito kapitáni akceptováni. Musí dostat šanci se projevit. Na výzvu zaměstnavatele se přihlásili, prošli „testem“ a škole- ním. Tedy splnili podmínky. Ti z kolektivu, co by s kapitánem nesouhlasili, se měli pokusit sami. Pokud to neudělali, mohou sice vnitřně nesouhlasit, ale nesmí se stát sabotéry.

Kritické body . . .

Ano, kritickým bodem projektu bude výběr kapitánů, ale také přístup členů týmu. Chce to odvahu postavit se tomu, u nás tak hojně praktikovanému, posměvačství, sabotování, pomlou- vání. Stejně tak kritickým bodem bude přístup jednotlivých vedoucích pracovníků, mistrů zejména, jakož i zaměstnavate- le jako takového (ředitelů). Pokud zejména vedoucí pracovníci dopustí, či přímo způsobí, že projekt nakonec zmizí v mlžně šedivém oparu jakože aktivity „těch privilegovaných z BE“, tak to bude těžký zločin na posledních zbytcích aktivity, motivace a důvěry zdejších zaměstnanců, dělníků zejména.

Je u nás dobře zavedeno kritizovat jiné, a to nejlépe bokem, v davu, anonymně. Je u nás dobře zavedeno ukazovat na jiné, je označovat za viníky. My sami ne, nás do ničeho netahejte.. To

„ONI“. Jsou pracovní kolektivy, kde pár jednotlivců sabotuje akti- ▇▇▇▇ ostatních. Třeba tím, že chodí kouřit kdy nemají, ba, dokon- ce hulit (marijánku..). Nebo svoji flákárnu si píšících jako, třeba, prostoje. Lidé to ví. Pravda, ve velkém kolektivu se tito saboté-

ři snáze ukryjí. Na INFO poradách výrobních úseků o Týmové společnosti, jsem jednak vyjadřoval své názory na tento problém (projekt podporuji), jednak jsem chtěl slyšet názory lidí. Nara- zil jsem na známý problém kritiky jiných (nechci tím říci, že ni- kdy oprávněné), v podobě: „Mistři a bezpečáci mají kontrolovat a trestat ty, co v pracovní době zejména užívají drogy (na šatnách, zejména při odpoledních a nočních směnách). Oni to nedělají, a po nás chceš, aby jsme byli udavači?! Mistři a bezpečáci jsou chráněni zákonem, před takovými lidmi, my dělníci ne“.

Zeptal jsem se: „Proč nazýváš ty, kteří ukážou na takové sabotéry, jak o nich mluvíš, udavači? Proč vůbec používáš tako- vé slovo? Někdo ti vědomě a dlouhodobě kazí tvoji práci a ty se před ním cítíš divně, že bys měl na něho ukázat? Proč?.. A jak je, oproti tobě, mistr či bezpečák zákonem chráněn v takových- to případech? Nijak. Celé je to především o odvaze..“

Dělník montáže, člověk, kterého znám dlouhá léta, dělali jsme spolu OF a stávkový výbor, a myslel jsem si, že se vní- máme stále pozitivně, mi najednou odsekl: „Podporuješ komu- nisticko estébácké udavačské metody řízení lidí.. To už tu bylo. Podívej se do komunistických příruček, tam je to dávno popsá- no..“.. A vystoupil, spolu s dalšími asi čtyřmi kolegy, z odbo- rů. Mluvil jsem s nimi poté, co vystoupili z odborů. S těmi ostatními se dalo, s tímto radikálem ne. Jeden, dokonce, svůj výstup z odborů stáhl. ▇▇▇▇▇▇ použil svůj mozek a přemýšlel o řečených argumentech. A bylo to pro něho těžké, protože už byl delší dobu naštvaný. Kvůli kontu pracovní doby, kdy si nemůže přivydělat pomocí přesčasů (asi má půjčku). Prostě byl pod tlakem. O to víc oceňuji jeho přístup.

Co na to říct?

Ubohé, … pro nás demoralizující, ..ale i se zbytkem na- děje. Ostrůvky pozitivní deviace (odchylky) existují.

P.S. Dělám si naději, a je mi jedno, že se jí mnozí třeba po- smívají, že pokud budou ony malé dělnické kolektivy dobře pracovat, pokud budou mít dobrého kapitána, kterého budou podporovat a který se nedá, tak se dříve či později ukáže, a to jasně, až jmenovitě, kdo jim jejich práci kazí. V tom spatřuji hlavní přínos projektu Týmové společnosti.

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborů

STB a VB špehuje občana

Je tohle SIEMENS?

Otázka ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, předsedy odborové organizace, na pány Hokeho a Wiessnera, vedoucí pracovníky naší divize LD

- čtvrtek 12.2.2015, mítink jídelna SEM Mohelnice.

Použit článek z iDNES, kde redaktorka zpovídá ▇▇▇. ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, zkušeného pracovníka školící firmy (viz. na konci člán- ku). Oběma pánům tento text předán v překladu do němčiny.

P.S. Nešlo mi ani tak o jejich odpověď, tu jsem dokázal odhad- nout předem, ale chtěl jsem, aby věděli, že ▇▇▇▇▇▇▇ máme „pro- kouknutý“ už i my, „frontoví bojovníci“ ve výrobním závodě.

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborové organizace

Řada firem chce … neustále růst, zvyšovat zisky s menším po- čtem zaměstnanců, přidávat úkoly a cíle. Jak to vnímáte jako kouč a poradce firem? Co je podle vás zdravé a co už nezdravé? Během posledních dvaceti let to platilo beze zbytku. Bohužel i naše firma tomu podlehla a následně jsme doplatili na rych- lý pád. Myslím, že mnoho firem svoji strategii přehodnocuje. Možná je to jen jakési „vydechnutí“ před dalším zběsilým růs- tem. Chci věřit, že rozumný kvalitativní růst převládne.

Když v práci přibývají zaměstnancům úkoly, aniž by přibýva- lo na výplatě peněz, jak na to reagovat? Máte nějaký recept? Obecně si lidé přidělávají práci navzájem. Trefila jste na ob- last s největší mírou strachu. Lidé, aby nebyli nařčení, že něco nedodali, nezkontrolovali, produkují obrovská kvanta úkolů, e-mailů, dokumentů, prezentací. Stále běží různé mítinky, workshopy, pracovní setkání, které dokazují pracovní aktivitu a potřebnost. Recept je jednoduchý: A co se stane, když tohle nedodám včas, když to zpracuji halabala, když to odmítnu, když vypnu v sobotu a v neděli komunikaci? Mám velkou ra- dost vždy, když se to povede. Uvolnění bývá radostné. Opa- kuji, strach máme všichni, ale musíme jej řídit.

Amazon - asociální firma

Tvrdíte, že v některých firmáchjednestakprázd- no, že se divíte, jak ještě mohou fungovat. Proč se takové firmy nepolo- ží, co je drží nad vodou? Drží je historie, setrvač- nost a lidé na nižších úrovních, kteří dokážou podržet i „mrtvou“ fir- mu. Vymyslet nekonku- renční produkt, vypraco- vat strnulé bezpečnostní systémy, školit v hlou- postech, měřit nesmysly a každý větší úkol nazvat

Je tohle Siemens?

„zásadním“ projektem,

to jsou „hrátky“ centrál. Jako by tam lidé žili v „uzavřeném“ systému. Na dveřích mají napsáno „Prosím nerušit, pracuje se“. Mám k lidem, kteří skutečně něco měřitelného musí dodat, velký respekt. Přesto pád mnohých velkých firem, které ne- pečují, nekupují „intelektuální“ kapitál, je nezadržitelný. Ke všemu přijdou jako poslední a to se nedá v náročném kon- kurenčním prostředí vydržet. Mnohé nadnárodní firemní

„kolosy“, které dnes považujeme za stabilní, jsou uvnitř pro- žrané byrokracií, klientelismem, politikou, autoritářstvím a v následujících letech se budou zpátky rozpadat do menších snáze řiditelných celků.

▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ (56). Je spolumajitelem největší české poraden- ské společnosti M.C.TRITON a autorem úspěšných knih Do- konalé služby, Dokonalá manažerská selhání, Dokonalý život. Firemnímu poradenství se věnuje přes dvacet let.

přenáší do Evropy nejhnusnější podnikatelské praktiky

▇▇▇▇▇▇▇ ▇. 1. 11. 2014 zdroj - internet

Svědectví Češky z německého logistického skladu Amazonu: vydírání, vyhrožování, sledování zaměstnanců na toaletách, soukromí detektivové, pedometry, po půl roce vyhoření a nový nábor!

Bývalá zaměstnankyně logistického centra Amazonu v německém Grabenu v Bavorsku přinesla šokující svědectví zpoza české západní hranice o práci pro tuto americkou fir- mu. Níže uvedený text je revidovaný pouze ve smyslu gra- matických úprav, stylistiky a je doplněn o ilustrační obrázky. Redakce AE News, která svědectví uveřejnila na svém serve- ru, požádala společnost Amazon o vyjádření, nicméně zatím odezvu nedostali, tudíž uvádíme text bez protinázoru a bez konfrontace. Pokud se společnost Amazon k níže uvedenému svědectví vyjádří, otiskneme reakci dodatečně.

“Vážená redakce AE News, obracím se na vás s žádostí o uveřejnění mého svědectví o pracovních podmínkách v ně- meckém skladu Amazonu v Grabenu, což je na jihu Německa (pozn. redakce: v Bavorsku). Chci, aby se všichni dozvěděli o tom, jaké podmínky panují v těchto skladech a aby všichni, kdo

v Česku sní o práci pro tento americký podnik, dobře zvážili, co si vlastně přejí. Já sama jsem z mého naivního přesvědčení vyléčena a doufám, že moje svědectví otisknete bez cenzury.

Práce kouzel zbavená

Jmenuji se ▇▇▇▇▇▇▇ (pozn. redakce: příjmení na žádost pisatelky neuveřejňujeme) a provdala jsem se do Německa v roce 2009. V Česku jsem vystudovala obchodní akademii a na ročním au pair pobytu v Německu jsem se potkala s příte- lem, kterého jsem si o rok později vzala. Pracovala jsem nej- dříve v manželovo firmě jako sekretářka, ale protože manže- lovi se v podnikání moc nedařilo, bylo potřeba zajistit další příjem odjinud. V polovině roku 2012 jsem dostala nabídku na práci obchodní operátorky v logistickém skladu Amazo-

Stávka pracovníků Amazonu v Německu

nu v Grabenu, který byl v té době čerstvě otevřený. Bylo mi řečeno, že nejde o práci skladnice, že nebudu muset zvedat břemena a ani nebudu mít hmotnou odpovědnost, protože skladnici jsem dělat nechtěla, tam je velká zodpovědnost, že když nastane manko, máte průser. Tady mi ale tvrdili, že jde o práci v obchodu na úrovni „shippingu“, což je jejich název pro balení a odesílání objednávek v rámci obchodu. Práci zajišťovala a verbovala nás agentura z Frankfurtu. Už tady byl první náznak problému. Zatímco na stránkách Ama- zonu se tenkrát psalo, že nástupní platy v Grabenu začínají na 8,50 eurech za hodinu (hrubého), nevěděli jsme, že jde o agenturní práci a že mzda 8,50 EUR jde nejprve agentuře, ale zaměstnanec začíná u agentury na 5,95 EUR, a navíc pořád hrubého. Na pohovoru nám řekli, že firma Amazon vyplácí bonusy za splněné úkoly, ovšem to se ukázalo později jako slib něčeho, na co dokáže dosáhnout jen Superman. Nikdo nám také neřekl, že práce pro Amazon funguje na principu Kurzarbeit, tedy německým státem sponzorované a dotova- né práce, která nespočívá v podpoře pracovníka, ale pouze jeho pracovního místa. K tomu se dostanu později. Dnes už vím, že jsem byla hloupá, ale chybami se člověk učí a tohle je

lekce i pro ostatní.

Nastoupila jsem poprvé do práce v Grabenu v září 2012. Šéf směny si nás vyzvedl na parkovišti od pracovníka agentu- ry a podepsal mu nějaké papíry. Poté nás odvedl do zaseda- cí místnosti v patře nad samotnými sklady, která sloužila ke školení a pustil nám video o bezpečnosti práce, o pravidlech, o bezpečnosti provozu. Poté následovala přednáška o práci se čtečkou čárových kódů a o postupu vybavení objednávky. Nakonec přišla na řadu formalita, podpis papíru a že prý jde o doklad, že jsme vše pochopili z přednášky. Samotný doku- ment byl ale problém. Byl to papír o vzdání se práva na soud

a vzdání se práva na žalování společnosti Amazon kdekoliv na světě, nejen u německých, ale i u amerických soudů. Jak jsem se později dozvěděla, dávají to podepisovat kvůli případným žalobám ohledně vykořisťování u soudů v USA. Z toho má prý Amazon strach. To jsem měla poznat hned potom, proč ten podpis potřebují.

První den jako léčba šokem

V ten den nás nastupovalo deset nových pracovníků a šli jsme ze školení přímo na sklad vyfasovat oblečení. Dostali jsme každý skříňku na kódový zámek. Zvolené kódy jsme ale museli nadiktovat bezpečákovi na papír. V podepsaném dokumen- tu, o kterém jsem psala nahoře, jsme museli vyjádřit souhlas s tím, že ochranka má právo otevírat skříňky a kontrolovat jejich obsah v průběhu směny (asi kvůli tomu, jestli nekrade- me). Oči mi šly v sloup, tohle by v Česku snad ani neprošlo podle zákonů. Ale to byl jen začátek. Ve skupině jsme byly je- nom dvě holky, jinak všechno kluci. Jak jsem poznala potom, tohle je práce hlavně pro vysportované chlapy, ne pro holky. Než jsme šli ze šatny, rozdal nám šéf takové malé krabičky.

Pedometry. Měli jsme povinnost je stále nosit u sebe. K čemu přesně ta věc slouží, to jsem netušila, ale dozvěděla jsem se to až později na vlastní kůži. Směna začala tak, že jsem dostala skener a do něj mi „natekla“ data z počítače s objednávkami. Ze začátku je to snadná práce na hlavu, ale nohy čeká peklo. Celé to funguje tak, že vám do skeneru natečou 2 až 3 objed- návky, ale ve většině případů jde o různé zboží v různých kou- tech skladu. A to jsou sklady obrovské, hangáry vlastně, proto- že by se do nich vešlo i několik letadel. Musíte získat přehled a odhad o tom, jestli ty věci unesete v ruce anebo jestli je třeba vzít košík do ruky anebo vozík na kolečkách nebo dokonce paleťák. Musíte si naplánovat, kam půjdete nejdříve, protože se hraje o vteřiny celé „skupiny“.

Sklady Amazonu jsou ve skutečnosti spíše hangáry pro dopravní letadla

Červené flastry, kam se podíváš

Na vybavení objednávky totiž máte vyhrazený operač- ní slot, to je časová rezerva na to, do kdy musíte objed- návku vybavit. Pokud to nestihnete, jdete do červeného flastru (to jsou trestné minuty, penalizace). Zjistila jsem hned na začátku, že se musí běhat. Jenže to jsem si dala. Šéf směny mě seřval, že běhání je zakázáno kvůli nebez- pečí úrazu. Ale jak to mám stihnout, do prdele? Vylítla jsem na něj a pán se leknul. Jsem holka od rány, když mě něco naštve. Ăíkám mu, že mám 2 minuty a 50 sekund na celou objednávku a když půjdu normální chůzí, na konec skladu, kde ta věc je uskladněna podle údaje na skeneru, nedojdu tam dříve jak za 3 minuty. „Musíš chodit rychle! Ale ne běhat!“, on na to. Aha. To jsem netušila. Takže už chápu, proč je rychlá chůze olympijskou disciplínou. Jde o to chodit rychle, ale neběhat. Moje pánve dostanou za- brat. A taky dostaly. První den jsem zpracovala 114 ob- jednávek, z toho 82 jich bylo v červeném flastru, tedy po limitu. Jsem neschopná kráva, pomyslela jsem si.

Za celý den jsem nic nejedla, ani jsem nebyla na zácho- dě. Na to zbývá totiž čas, jenom když si naženete objednáv- ky do plusu v rámci skupiny. To vám vysvětlím. V každém okamžiku je na skladě třeba 150 živých objednávek („LIVE 150" svítí na monitorech) v jedné chvíli a běží čas, kdy máte (vaše skupina) během 4 minut těch 150 objednávek vyřídit, protože to číslo neustále narůstá každou vteřinu, jak prou- dí nové objednávky. Když si někdo ze skupiny pracovníků chce odskočit, někdo musí vzít jeho skener a vyřídit to za něj. Jinak je průser.

Zaměstnance na záchodě nic neochrání před šéfem

Na záchodě to obvykle jako ženská nestihnu dříve jak za pět minut a když se vrátím, už je na skladě manažer s asistentem a začíná křik. V centrále totiž zaznamenají, že jeden pedometr (ten můj) se přestal pohybovat. To může znamenat 3 věci. Buď jste se zranili a ležíte na místě (rovná se průser), nebo se flákáte a nepracujete (rovná se největší průser), anebo jste na záchodě nebo na svačině či obědě (rovná se nepříjemnost pro Amazon vyplývající z norem a zákona, ale to znamená taky průser). Pokud se tedy můj pedometr nehýbá na jejich sledovacím monitoru v kanclu nahoře u nich a „flow status“ na monitorech je zelený a ne- jsou tam červené flastry, tak je to ještě v pohodě. Jakmile vám ale naskakují flastry a pedometr se nehýbá, dojde k tomu, k čemu došlo v mém případě. Na dámské záchody vtrhne manažer a začne se na vás dobývat do kabinky. „Co tam děláš? Dělej! Dělej! Máš 22 objednávek v červených flastrech!“

„Co si to dovolujete? Tady jsou dámské záchody! Vypad- něte!“, rozčílila jsem se. Ale on křičel dál. Ani jsem mu nero- zuměla, až natolik dobrou němčinu dodnes nemám, abych rozuměla tomu jeho bavorskému a v koncovkách typicky při- žvejklému přízvuku, který opravdu nemám v oblibě. Nedo- mluvila jsem se totiž s ostatními, aby za mne vzali objednáv- ky. Potom jsem se dozvěděla, že kvůli mně musel na rampě čekat kamion, který čekal na těch 22 krabic s objednávkami, aby je odvezl. Dostala jsem pokutu 100 EUR a výstrahu.

Večer mi volala agentura. Myslela jsem, že mám padá- ka. Ale ne. Volali kvůli něčemu jinému. Že prý ráno mám přijít do práce o hodinu dříve. Abych prý napracovala červené flastry. Ale však ty objednávky se stihly nakonec

odeslat, namítla jsem. Proč bych něco napracovávala? Do- zvěděla jsem se, že prý na tom nezáleží, každá objednávka, která „spadne“ do červeného flastru, se musí napracovat stejným počtem minut, který byl pro objednávku původ- ně vyhrazen. Hlava mi to nebrala. Přece, když se objed- návka stihne fakticky i prakticky a firmě nevznikne škoda, proč bych něco měla napracovávat? Operátorka agentury mi řekla, že tedy v pořádku, moji pracovní pozici nahra- dí jiným zaměstnancem. No počkejte, to nemůžete! Ale jak jsem potom pochopila, to oni můžou, díky Kurzarbeit smlouvě se mnou. Máte totiž smlouvu ne na svoje jméno ale na pozici!

Kdo pracuje dvakrát za jedny peníze, pracuje pro Amazon!

Nakonec jsem to tedy napracovala, co už budu rozmýš- let, řekla jsem si. Na záchod jsem chodila potom už vždycky jenom při přestávce na oběd, raději jsem dopoledne nic ne- pila. Po měsíci začaly problémy s kyčlemi. Rychlá chůze celou směnu a strach z toho, aby člověk neutíkal a zároveň stíhal všechno, mě dovedla k doktorovi. Lékař doporučil odpoči- nek a dostala jsem neschopenku na dva týdny a rehabilitace. Agentuře to nevadilo. Dali tam za mne jiného člověka. Dostala jsem ale pouze poloviční nemocenskou. Kvůli tomu, že jsem neměla pracovní smlouvu na sebe ale na pracovní pozici v rámci Kurzarbeit. Nemocenská se vyplácí jen jedna (na pozi- ci, ne na člověka!), ale když na jedné pozici pracují dvě osoby (já a ten člověk, kterého tam poslali místo mne), tak se nemo- censká dělí napůl. Že je to na hlavu? To je, ale podle zákona to je v pořádku. Kdybych chtěla plnou nemocenskou, musela bych ji čerpat ze zdravotního připojištění pro pracovníky v Kurzarbeit systému. A to jsou situace, jak mi řekl manžel, že v Německu je běžné, že v rámci Kurzarbeit sdílí 1 pracovní místo 5 lidí, např. v pohostinství servírky. No, zkuste potom jít marodit s jednou pětinou nemocenské…

Pravidelně naše skupina měla každý týden červené flas- try, protože okolo Vánoc 2012 náš sklad v Grabenu totálně nestíhal. Z počítače skákalo do skeneru náraz i 20 objedná- vek a každá s dobou vybavení pod minutu. Ani Superman by to nestíhal. Červených flastrů byl plný displej. Nedalo se to stíhat. Šéf přišel před koncem směny a pouze sdělil: „Zít- ra přijďte do práce o 5 hodin dříve“, musíte nadělat flastry z dneška. Nestíhalo se ani druhý den, ani třetí, ani pátý, takže opět nadělávaní, furt a furt. Pár dnů před Vánoci dalo 8 lidí z naší skupiny výpověď. Já jsem nadělávala červené flastry z prosince ještě v únoru následující rok. Placeno jsem měla vždy jen 8 hodin, ostatní byla práce zdarma a nadělávaní těch červených flastrů.

Ve skladu zpočátku dělali Němci z východu země (přesíd- lenci z NDR), ale postupně agentura zaměstnávala více a více Turků a Poláků, to kvůli tomu, jak práce pro Amazon se mezi

„echt“ Němci v okolí začala proflákávat a zajídat. Pochopila jsem na jaře 2013, proč si můžou dovolit v Amazonu takhle jednat s lidma v Německu a dávat jim schválně úkoly tak, aby se nedaly stihnout a spadly do červeného flastru v systému: protože tento systém umožňuje požadovat po lidech, aby pracovali zdarma. A to je, pokud se nemýlím, vykořisťování. V Evropě se americké firmy chovají jinak než doma v USA

Můj manžel začal věc řešit i s právníkem, ale podpisem s Amazonem jsem se vzdala práva na soudní projednání. Chyba. Jenže bez toho podpisu by mne ani nezaměstna- li tenkrát. Uzavřený kruh. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, která pracovala v Amazonu v USA a od níž jsem právě ten tip na práci v Gra- benu dostala, mi vyprávěla, že tam tohle jednání by vůbec neprošlo. I tam jsou limity, ale mnohem delší na vybavení objednávky a červené flastry tam slouží jen jako indikátory pro upravení limitu vybavení, že když je hodně červených flastrů, tak manažer směny nastaví vyšší limit na zpracování objednávek a pozastaví odjezdy kamionů o pár minut, žád- né sankce za nestíhaní nejsou, nic se nenapracovává, žádná práce zadarmo. V Německu se ale Amazon chová k lidem hůř než v rozvojových zemích. Že si to Němci nechají lí- bit?

Kamery na záchodech jsou samozřejmostí, nejsou tedy přímo v kabinkách, ale jsou před nimi. Pedometry jsou nej- větší zlo podle mně. Když už mne bolely nohy a padala jsem na hubu, ze zoufalství jsem vzala pedometr do ruky a mávala s ním ze strany na stranu, schovaná mezi regály, abych si trošku odpočinula, protože nohy mi otékaly. Připadala jsem si jako v koncentráku. Co tady proboha dělám? Stojí mi to za to? Ty- hle myšlenky mi pořád lezly do hlavy. Nejhorší bylo vydírání ze strany šéfa směny, že komu se práce nelíbí, že jeho místo agentura obsadí jiným „perspektivním“ personálem. Vtipálek. Perspektivní personál? To myslel ty Turky s průměrem 60% červených flastrů na směnu?

Čas od času nás zastavil na skladu detektiv směny a po- žádal nás, abychom kapsy obrátili naruby a taky u kalhot. To bylo čas od času. Většinou na nás detektiv vyběhnul, když jsme udělali nějaký pohyb na kamerách směrem ke kapsám, třeba jsem potřebovala se vysmrkat a sáhla jsem do kapsičky u kalhot pro kapesník. Ty pohyby byly naučené, takže jsem si necháva- la kapesníčky potom už na balícím stole, kam byla namířena kamera, takže jsem nemusela rukama zajíždět ke kalhotám a Velký bratr nahoře v kanclu viděl, že beru do ruky kapesníky (tedy svoje kapesníky) a ne nějaké drahé zboží, do kterého se chci vysmrkat.

Balící sektor v německé pobočce Amazonu

Zaměstnanec Ama- z o n u má živ o t - nost 6 až 10 měsíců V březnu 2013 už jsem byla úplně hotová. Vy- hoření. Tak nějak se tomu říká. V noci se mi zdálo o pedometru, o krabicích, že utíkám mezi regály a čím rych- leji utíkám, tím rychleji se konec regálu ode mne vzdaluje. Koncem měsí-

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, zakladatel Amazonu

Já Němcům fandím v tomhle, aby si vydupali lepší podmínky a peníze. Pokud ale chcete Amazon v Česku, zkuste se nechat zaměstnat alespoň na týden v některém německém logistik centru této firmy. Abyste poznali, jak funguje americký ka- pitalismus mimo území té jejich báječné Ameriky. Můj man- žel říká: „Američané se k nám Němcům chovají pořád stejně jako v 50. letech minulého století. Jsme pro ně poražený ná- rod lidí ochotných pracovat bez odmlouvaní a bez diskuse. Snad to jednou skončí…“.

P.S.

Je tohle možné u nás?

ce jsem dala výpověď. Dodnes mám problémy s kyčlemi. Následek práce. Nemůžu to vykázat jako nemoc z povolá- ní, přičemž mám na to posudek od lékaře. Ale podepsala jsem ten papír Amazonu, takže je nemůžu žalovat. Dnes už to můžu říct: ▇▇▇▇▇ je práce pro lidi, kteří jsou ochot- ni anebo donuceni pracovat za jakýchkoliv podmínek a na úkor svého zdraví.

Dovedu si představit, že gastarbeiteři z Ukrajiny by za tuhle práci byli rádi, ale pro Němce a Evropany je tohle to- tálně za čárou. Teď začala v Amazonech v Německu stáv- ka, tomu se nedivím, ty agenturní peníze jsou o ničem a Kurzarbeit tomu nepřidá. Pracovní podmínky jsou „k ne- zaplacení“. Četla jsem dnes diskusní komentáře pod člán- kem na iDnesu, kde lidé v komentářích píšou o zaměst- nancích Amazonu v Německu jako o lemplech a flákačích, že co si to dovolují, chtít více peněz a stávkovat. Z toho je mi smutno. To je takové to ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, kdy se k vě- cem vyjadřují mluvkové a chytrolínkové z gauče v mama hotelu. Musela jsem proto tohle napsat, aby lidi věděli, o co opravdu jde a nedělali si o Amazonu v Německu iluze.

V Amazonu asi ano, ale v SIEMENS?

Ne. To už by nebyl SIEMENS. Respektive, nebyl by to

„tento, dnešní,“ SIEMENS. Může být ale, časem, „jiný“ SIE- MENS?! No, .. zisky především… Hlavním akcionářům (ban- kám, finančním korporacím… a co malým akcionářům??!) SIEMENS A.G., je nepochybně jedno, jak své peníze vydě- lávají. Hlavně, když jich je víc, víc, VÍC…. Vzpomeňme, jak za druhé světové války čile obchodoval se zločinným nacis- tickým režimem, s ▇▇▇▇▇▇▇▇. Ale to i úctyhodný pan Ford, to i „neutrální“ Švédové svými dodávkami železné rudy, to i mnozí bankéři židovské národnosti, a tak dále. Kapitalizmus je holt o penězích. Tečka. Uvažování drtivé většiny lidí na této planetě je především o penězích, o majetku. Vezměte třeba

„přírodní“ kmeny (např. Masajové?) někde v Africe. Pokud mají stáda koz a hovězího dobytka, tak chtějí více koz, větší stáda. A že ničí tamní přírodu holo spásáním? No a?! A co jste udělali, pravda, před mnoha staletími, vy, „vyspělí“ Evro- pané? Kde jsou, například, ve Skotsku či Anglii stromy? Kam se poděly, ..HA?!

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborů

Mizí střední třída, říká expert a varuje před průměrností a vyvolenými

▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ je expert na poradenství a patří ke špičce ve svém oboru. O jeho názory a rady stojí špičkoví manažeři v Česku a Rusku i čtenáři jeho úspěšných knih.

Dnešní konzumní společnost odpustí spíše někomu, kdo si nakradl, zradil nebo ublížil, než člověku, který odmítá její hodnoty: peníze, kariéru, pohodlí, bezpečí,“ říká ▇▇▇▇▇ ▇▇- soba. | foto: archiv: M.C.TRITON.

Co v sobě musí člověk mít, aby si od něj nechali manažeři poradit?

Velkou drzost a nekonečnou pokoru. Drzost, aby člověk v sobě našel dostatek odvahy zavolat, potkat se, něco vymyslet, být nepřetržitě aktivní. A mít pokoru znamená poslouchat, mlčet, přemýšlet a hodně a neustále se učit. Jakmile začnete jednat stereotypně, přestává být o vás zájem.

Jaké poradenství má dnes šanci na úspěch? Vždyť poradců je nyní v Česku neskutečně mnoho.

Poradenství 20. století, v němž byl výsledkem dokument převázaný mašlí, je pryč. „Šuplíková“ řešení dnes firmám ne- pomohou. Poradenství 21. století se vrací na začátek – firmy

si kupují konkrétní osobnost s nápady, schopností naslouchat, pracovat v týmu, vystihnout podstatné a zvládat diskuzi. Tak- ových poradců je málo a jsou na „roztrhání“. Na trhu je nena- jdete a my si je musíme vychovávat sami

Ve svém oboru jste úspěšný. Co je podle vás úspěch a jak ho dosáhnout v pracovní kariéře?

Věřit sám sobě, své jedinečnosti, vlastním názorům a myšlenkám. Neohlížet se příliš nalevo napravo, nenechat se zviklat a jít si stále za svým.

Tvrdíte, že každý může být úspěšný, když se soustředí a přemýšlí pouze vlastní hlavou. Ale v zaměstnání, kde má

„vyšší pravdu“ a „vyšší bere“, to dost dobře nejde. Nebo ano?

Člověku, který pracuje ve velké firmě více jak deset let a je zvyklý na pohodlí, režim, jistotu, nelze zazlívat pasivitu a strach odejít. Jeho kritika a nespokojenost jsou zástěrkou vlastní neochoty jít ven a začít někde jinde. Svobodným se člověk nerodí, ke svobodě se musí doslova prokousat přes zarámované dětství, strnulé školství a šablonovité pracovní

a sociální prostředí. Každý se může rozhodnout, co chce a co pro to obětuje.

Nedávno jste vydal svou další další nazvanou Dokonalý život, ve které píšete, že současná společnost potřebuje mít průměrné lidi, aby je mohla ovládat. Průměrnost se však pěstovala i za socialismu. V čem je tedy rozdíl?

Za socialismu byla průměrnost veřejně propagovanou hod- notou. Materiálně jsme na tom byli všichni víceméně podobně, tedy kromě „vyvolených“. Intelektuálně byly rozdíly mnohem větší než dnes. Lidé, kteří se chtěli vzdělávat, měli více času na sebe, více četli, přemýšleli a diskutovali. Duchovní elita byla perzekuovaná, přemýšlet a vyjadřovat se o bohu, hodnotách, pravdě či svobodě bylo zásadně potlačováno. Kniha Dokonalý život vypráví o cestě dnešního mladého muže k osobnímu úspěchu, výjimečnosti, pochopení svých „potlačených přání a představ“. Postupně si uvědomuje, že většinová společnost vnímá odlišné názory a postoje jako ohrožení, je připravená takové lidi potupit a pošlapat. Dnešní konzumní společnost odpustí spíše někomu, kdo si nakradl, zradil nebo ublížil, než člověku, který odmítá její hodnoty: peníze, kariéru, pohodlí, bezpečí.

Řada lidí má dnes obavu vybočovat v práci z řady. Proč tomu tak podle vás je, co je k tomu vede?

Bojíme se osamělosti, opovržení. Každý, kdo zkusil praco- vat v cizině, ví přesně, co mám na mysli. Můžete získat výborné místo, peníze, status, a přesto je vám více a více smutno, teskno až neveselo. Ti lidé okolo myslí, mluví a cítí jinak. Potřebujeme někam patřit a raději volíme „stádnost“. Opakováním opako- vaného a omílaného nás kolektiv přijme s otevřenou náručí. Pro řadu lidí je mírně autoritářský režim socialistického velkokapitálu úlevou. V takové společnosti mizí střední vrst- va a následuje velká úleva, že jsme na tom zase všichni stejně, tedy až na „vyvolené“.

Jak si vyložit pojem „mírně autoritářský režim socialistick- ého velkokapitálu“. Můžete to přiblížit? Co dnes vyhovuje panu Průměrnému?

Potřebuje práci ve velké stabilní firmě s řadou výhod, která od něj očekává průměrný výkon. Přesně tak, jak chtějí social- isté a velkokapitál: mít poslušné, ovladatelné lidi, kterým stačí zabezpečit pořádek a klid pro práci. Státní zakázky jdou velkým firmám a ty zase na oplátku podporují systém. Střední firmy a živnostníci jsou nebezpeční, proto je potřeba je ještě více kon- trolovat, danit a kritizovat, že to jsou ti, co neplatí daně ani pojištění, že nepřispívají jako každý řádný občan do obecné kasy. Spolu s tím se zhoršuje úroveň střední třídy. V ní se na- konec udrží pouze vrcholoví manažeři, politici, lobbisté. Ostatní si opět budou „materiálně“ blízcí, chudí. Kruh se uzavírá.

Proč podle vás není normální být průměrný?

Je to doslova „znásilňování“ sama sebe! Podívejte se na děti. Zeptejte se učitele, který miluje svoji práci, jak každé dítě je jiné, neopakovatelné. S přibývajícím věkem nás společnost

„ořeže“, standardizuje, zaškatulkuje, až z nás zbude pouhé

„zboží“, které se lépe, či hůře prodává. Třeba nedávno se mi v hotelu stalo, že rozespalý recepční vzal beze slova moji plateb- ní kartu, projel přístrojem a suše konstatoval: Není dostatek hotovosti. „Nemám bohužel ▇▇▇▇▇, ráno mi přivezou přátelé peníze,“ odvětil jsem. „Ne, vy musíte zaplatit teď! Takové je nařízení,“ trval recepční na svém. Stál jsem tedy před re- cepcí, v hotelu, kde se pravidelně ubytovávám, a cítil hořkou poníženost. Pro mladého recepčního jsem byl pouhá „platební karta“.

Když porovnáte svou generaci s tou dnešní, které se říká generace Y, v čem je zásadní rozdíl?

Za nás to bylo jako v silných příbězích, kde jsou hrdi- nové a lumpové, pravda a lež, černé a bílé, čerti s červenými knížkami, úpisy, kterým můžete za úplatu podlehnout, abyste se jednoho dne vykoupili. Dnešní svět je mnohem složitější, je plný polopravd a desetkrát „přežvýkaných“ nicotných zpráv. Nezávidím jim to, ale věřím, že se z toho dostanou.

Podle vašeho názoru mladá generace nechce jít do riz- ika, vyhledávají teplejší a pohodlnější místa bez osobní odpovědnosti. Opravu je to tak špatné?

Lákadla velkých firem stejně jako státních institucí jsou neodolatelná. Mladý člověk musí být hodně silný, aby tomu nepodlehl. Je ambiciózní, potřebuje peníze a má-li k tomu

„rodičovskou“ péči, dlouho mu nic nechybí. Přesto se mi zdá, že se snižuje věková hranice, kdy lidé „procitají“ a říkají si: „Co to vlastně dělám? Proč vykonávám to, co chtějí druzí? Proč jsem přestal přemýšlet a radovat se? Proč přijdu domů, pustím

‚cosi‘ a čumím, čumím a čumím.“ Taková nespokojenost je prvním krokem k samostatnosti a hledání svých „potlačených“ přání.

Jste zastáncem názoru, že největší motivací pro zaměstnance ve velkých firmách je strach: o práci, peníze, prestiž, post- avení?

Ano, strach narůstá s počtem odpracovaných let. Po deseti letech v jedné firmě na podobné pozici si těžko budeme hle- dat jinou práci. Trh pracovní síly má výrazný převis nabídky

„průměrných“ nad poptávkou „produktivních“.

Když má člověk na krku hypotéku, jak se takového stra- chu zbaví?

Na přiměřeném strachu nevidím nic špatného, každý se bojí. Jenom strach potřebujeme „řídit“. Jakmile jej přestaneme zvládat, začne se měnit naše chování, ztrácíme zábrany a začínáme bezhlavě bojovat o moc a peníze v domnění, že se ho tak zbavíme. Bohužel to neplatí.

Ale jak se zbavit strachu, když má člověk pár let do důchodu, snaží se udržet pracovní tempo a na jeho místo se tlačí mladší s ostrými lokty? Co v takové situaci radíte?

Najít si jiné místo. Pravidlo, že s věkem musíme mít více peněz, neplatí. Ostudou dospělého člověka není, že nevydělává dost peněz, ale že nedělá to, co chce a na co má.

VÍME CO CHCEME - KONTAKT. Zpravodaj odborářů, číslo 1/2012. SIEMENS Elektromotory, s. r. o., závod Mohelnice. Vydavatel: 1. ZO OS KOVO Mohelnice, Nádražní 25, 789 85 Mohelnice. IČO: ▇▇▇▇▇▇▇▇. Tel./fax: ▇▇▇ ▇▇▇ ▇▇▇. Závěrka v pondělí 16. 3. 2015. Tisk: Tiskárna Křupka Mohelnice. Cena výtisku: zdarma. Občasník. Evid. č. MK ČR E 10299.

(Ne)loučení se zaměstnanci odcházejícími do důchodu

Dlouhá léta byl v našem závodě uplatňován systém lou- čení se zaměstnanci odcházejícími do důchodu, kdy ▇▇▇▇ byli pozváni na slavnostní oběd a loučil se s nimi zástupce zaměst- navatele a zástupce odborové organizace. Časem ale většina budoucích důchodců přestala mít o taková setkání zájem. Nechodili na ně. Často ani nezareagovali na výzvu HR (Hu- man Resources – lidské zdroje - personální oddělení) zda se zúčastní či nikoliv. Opakovaně se stalo, že já s panem Ma- chálkem z HR jsme byli v přesile. Přišel jen jeden jubilant. Jednou to tak bylo při odchodu pana ▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, tehdy vedoucího pracovníka ze strategického nákupu. Bylo to ale nejdelší setkání ze všech a bylo výborné, skvěle jsme se bavi- li. Dej Pán Bůh Tondovi lehké spočinutí, bohužel již zemřel. Proto se zaměstnavatel a odborová organizace dohodli, že tento systém zruší a HR navrhne systém nový. Dlouho se ale nic nedělo. Dokonce prý někteří i dlouholetí zaměstnanci odešli do důchodu, aniž by se s nimi zaměstnavatel oficiálně rozloučil

(pokud to tak bylo, je to veliká ostuda zaměstnavatele).

Nakonec HR navrhlo nový systém.Ten by měl spočívat v tom, že loučení s odcházejícím zaměstnancem bude pro- bíhat na pracovišti, v blízké odpočinkové místnosti dílny (u THP v zasedačce), kdy HR zajistí menší občerstvení, jubilant si pozve, dle svého uvážení, maximálně 15 kolegů z pracoviště, a po krátkém posezení se s ním rozloučí, a malou pozornost předají, zástupci jeho pracoviště, HR a odborové organizace.

Není mi známo, zda již nějaké takové rozloučení proběhlo. Nás nikdo zatím nezval.

Myslím si, a sám bych to tak přivítal, že by se měl s pracov- níkem rozloučit především jeho vedoucí pracovník, na dílně je to mistr a vedoucí provozu, a reprezentant HR (jeho pracov- ní kolektiv samozřejmě, ale to musí být spontánní). Zástupce odborové organizace jen tehdy, pokud je jubilant členem od- borové organizace. Posezení ve svačinové místnosti bych vy- nechal, a o to reprezentativnější dárek bych jubilantovi věno- val. On sám ať si potom rozhodne, chce-li, ale už soukromě a mimo areál firmy, někoho pozvat na rozlučkové posezení.

Tímto vás vyzývám, abyste vyjádřili svůj názor (přes od- borové zástupce) na rozloučení s pracovníkem odcházejícím do důchodu. Jak vy sami byste to chtěli.

▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborové organizace

Agenturní zaměstnávání

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) chce od příštího roku zpřísnit pravidla agenturního zaměstnávání. Má v plánu stanovit (max.) 15procentní kvótu pro podíl agentur- ních zaměstnanců v podniku (v SEMM jsme měli až 25%!?). Kmenoví a agenturní zaměstnanci by také měli mít srovnatelné mzdové podmínky (v SEMM mají). MPSV chce takový návrh zákona předložit v červnu 2015 s tím, že by vešel v platnost od

1. 1. 2016. Zdroj: SONDY revue, 3/2015

Naši zaměstnanci většinou v odborech nejsou (z cca 70%), respektive z nich vystupují. Naproti tomu paní ministryně práce a sociálních věcí ▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ odbory chválí.

„Já si nesmírně vážím odborů a jejich práce… Velký vý- znam odborů vidím v jejich vyjednávání o mzdách. Nebýt odborů, byla by u nás úroveň mezd v podnikatelské sféře mi- nimálně o 20% nižší. Podle mě toto čeští zaměstnanci vůbec nedoceňují. Vždyť tam kde jsou uzavírány kolektivní smlouvy, mají zaměstnanci v průměru ročně o víc než třicet tisíc ko- run vyšší příjem. A co mě jako ženu těší, nedochází tam k tak velké mzdové diskriminaci žen jako v podnicích, kde odbory nepůsobí.

Děkuji všem odborářům za práci, která je skutečně neleh- ká. … Od odborů čerpám na tripartitě velmi cenné poznat- ky pro svou práci a doporučuji to ostatním politikům, proto-

Oscilující salámisti ..

že odbory působí přímo na pracovištích, rozumějí problémům zaměstnanců a snaží se je řešit. Nezapo- mínejme, že lidí v zaměst- naneckém poměru je v ČR kolem čtyř milionů.“

Pozn. ▇.▇▇▇▇▇: „No, .. aspoň paní ministryně, .. když už ne naši zaměstnan- ci.“

Zdroj: SONDY revue, 3/2015

Ministryně MPSV ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇

S tou morální bídou se ale setkávají i jinde. Tuto středu (11.3.2015) mi na Radě OS KOVO v Hradci Králové jeden dlou- holetý kolega (vážím si ho, je to slušný člověk a znalý odborář) a dlouholetý předseda odborové organizace KOVO v jedné strojírenské firmě v Ostravě sdělil svoji zkušenost se „svými“ odboráři.

Areál (velké)firmy je kolejovou vlečkou rozdělen na jakoby dva závody. Každá ta (různá)výroba má svoji odborovou orga- nizace (KOVO…ZO), jsou tam tedy dvě. Jedné předsedá ten můj kolega, té druhé nějaká paní. V jedné chvíli kolega zjistil, že mu poměrně náhle ubylo „x“ odborářů, dokonce jedna celá dílenská organizace. Pátráním zjistil, že „přešli přes koleje“ vedle k „paní“. Přešli proto, že tato paní předsedkyně ke konci roku chodila po areálu závodu s batohem a rozdávala šišky salámu. Na to úctyhodní odboráři slyšeli, a za šišku salámu přešli „za koleje“. Potom ale nastalo propouštění v té části závodu, kde pů- sobí ZO mého kolegy, a byli postiženi i „oscilující salámisti“. ZO toho mého kolegy má usnesení, že v případě propuštění dá svým členům jednorázovou finanční podporu. No a co udělali někteří „oscilující salámisti“?! Chtěli zpátky za koleje, to je tam, kde původně byli. Chtěli pobrat (jak salám, tak i..) podporu.

Jestli je, alespoň trochu, HANBA fackovala ? Neblézněte lidi. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, předseda odborové organizace