Závěr. V mé bakalářské práci jsem se snažila charakterizovat pracovní smlouvu a její význam v odvětví pracovního práva. Pracovní smlouva, stejně jako pracovní právo ovlivňuje každodenní život občanů. Pracovní právo procházelo a stále prochází spoustou významných a značných změn a to zejména v závislosti na společenském vývoji, politické situaci, na vývoji trhu práce, mezinárodní situaci. Významným mezníkem, který ovlivnil i pracovní právo, bylo také přistoupení ČR k Evropské Unii. Základním pracovněprávním předpisem, v němž je obsažena vlastní úprava pracovního práva je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů který nabyl účinnosti k 1. lednu 2007. Tento zákon nahradil dřívější zákoník práce (zákon č.65/1965 Sb.), který byl již pro tuto dobu značně zastaralý. Došlo k mnohým úpravám v oblasti pracovněprávních vztahů, zejména k naplnění jedné ze základních ústavních zásad „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“. V oblasti pracovního práva, společnost očekávala zavedení široké smluvní volnosti. Kogentní charakter právní úpravy se předpokládal pouze tam, kde existoval buď veřejný zájem anebo kde by byla potřebná větší ochrana zaměstnanců. Nový ZP byl vytvořen v relativně krátké době a bylo v něm spousta nejasností, o čemž značí fakt, že od doby platnosti tohoto zákona byl již dotčen celou řadou novelizací. Nicméně je to kodex platný, který nám v současné době upravuje oblast pracovního práva. Pracovní právo je charakterizováno jako relativně samostatný soubor právních norem, regulující vztahy, které vznikají v rámci pracovněprávních vztahů. Za nejčastější pracovněprávní vztah je považován pracovní poměr, který se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Za určitých podmínek vzniká pracovní poměr rovněž i jmenováním. Pracovní smlouva je dvoustranným právním aktem, což znamená, že by se na jejím obsahu měli podílet obě smluvní strany a to jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. V praxi to však bývá mnohdy jinak (zejména v dnešní době, s ohledem na současnou situaci na trhu práce). Současná situace na trhu práce vychyluje pomyslnou misku vah ve prospěch zaměstnavatele. Každá ze stran pracovní smlouvy má trochu jiný zájem týkající se ideálního obsahu pracovní smlouvy. Zaměstnavatel má zájem na tom, aby pracovní smlouva byla maximálně flexibilní a umožnila mu účinně reagovat na aktuální situaci na trhu. Z hlediska zaměstnavatele je důležité, aby pracovní smlouva obsahovala...
Závěr. Klient bere na vědomí, že toto poučení je obecné a nepokrývá dílčí rizika spojená s některými druhy či typy Cenných papírů Fondů. Klient je vždy povinen se podle svých možností seznámit s jednotlivými aspekty investice, kterou chce učinit, a vždy je oprávněn požádat Banku o potřebné informace či vysvětlení.
Závěr. Cílem mé diplomové práce bylo porovnání institutu vrácení daru tak, jak jej upravoval zákon č. 40/1964 Sb., tedy do konce loňského roku platný a účinný občanský zákoník, s novým kodexem, který nabyl účinnosti s počátkem letošního roku. Mimoto bylo účelem práce také určité shrnutí aspektů, které jsou při vrácení daru sporné a zda tato spornost přetrvává i za účinnosti nového občanského zákoníku. Dále jsem porovnávala právní úpravu darování v českém právním systému s úpravou v anglickém právním systému. Základní hypotézou pro mě bylo rozšíření a zpřesnění úpravy vrácení daru současným občanským zákoníkem oproti právnímu stavu za účinnosti předchozího kodexu a dále to, že vrácení daru obsahuje hned několik bodů, které jsou problematické. Moje první hypotéza ohledně rozdílu ve vrácení daru mezi původní a novou právní úpravou se potvrdila, termín vrácení daru byl nahrazen pojmy odvolání daru a jeho vydání zpět, přitom počet ustanovení tyto otázky upravující se rozšířil z jediného § 630 zákona č. 40/1964 Sb. na jedenáct ustanovení v současné právní úpravě. Je rozlišeno odvolání daru pro nouzi a pro nevděk, pro budoucí praxi dle mého názoru významné ustanovení § 2073 týkající se okamžiku, kdy se obdarovaný pro nevděk stává nepoctivým držitelem. Za významnou považuji i změnu týkající se možnosti osob, které mají právo na výživu a dědiců domáhat se daru po obdarovaném. V případě odvolání daru pro nouzi je tato možnost logicky dána pokud právo na odvolání daru neuplatní sám dárce, protože ten, kdo má právo na výživu, by byl zkrácen. U odvolání daru pro nouzi pak půjde o možnost dědice v případě, kdy tak nemohl z objektivních příčin učinit dárce. Do účinnosti nového kodexu tyto možnosti nebyly zakotveny vůbec, pouze judikatura dovozovala možnost dědice pokračovat v domáhání se vrácení daru, pokud tak již činil jeho právních předchůdce. Důležité je podle mě také ustanovení § 2078, který jasně řeší, co má obdarovaný vrátit i situaci kdy už ví, že dar bude odvolán a zbaví se jej. Myslím si, že výše uvedené dokládá, že moje první hypotéza byla naplněna, protože díky novému kodexu došlo k odstranění problematických bodů, kdy se určité závěry pouze dovozovaly v rámci rozhodovací činnosti soudů i ke vzniku nových možností, které v minulé právní úpravě scházely. Provedeným srovnáním jsem zjistila, že nová právní úprava víceméně vychází z OZO, je patrné, že pro tvůrce nového kodexu byla tato právní úprava velkou inspirací. Má další hypotéza týkající se aplikačních problémů, k...
Závěr. 3) Kontrola plnění usnesení (USN-R3-2297/2018) Bere na vědomí
Závěr. Účel institutu předběžné smlouvy tkví v rozložení jednotného a často složitého kontraktačního procesu do několika fází. První fáze je dovršena uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí, kterou její smluvní strany založí povinnost k uzavření budoucí smlouvy. Smlouva o smlouvě budoucí patří mezi tzv. přípravné smlouvy a je úzce obsahově i funkčně propojena s budoucí smlouvou, k jejímuž uzavření směřuje. Ve druhé fázi kontraktačního procesu dochází zejména k negociaci stran o finální podobě budoucí smlouvy, přípravě podmínek a hospodářských prostředků k jejímu plnění, jakož i dalším procesům směřujícím k budoucímu naplnění hospodářského cíle smluvních stran. Obsahem smlouvy o smlouvě budoucí je závazek uzavřít budoucí smlouvu, přičemž zákonná úprava definuje legální mantinely, za nichž lze platnou smlouvu o smlouvě budoucí uzavřít a právo na uzavření budoucí smlouvy vymáhat. Právní úprava institutu smlouvy o smlouvě budoucí, jež je zakotvena v ObchZ i ObčZ je výsledkem snahy zákonodárce vybavit strany smlouvy o smlouvě budoucí zákonnými prostředky k realizaci smluvní povinnosti a vymáhání nároků vyplývajících z jejího porušení, jakými jsou zejména nárok oprávněného na určení obsahu budoucí smlouvy soudem nebo rozhodcem a nárok na náhradu škody vzniklé neuzavřením budoucí smlouvy. Ona specifičnost smlouvy o smlouvě budoucí, která tkví zejména v tom, že se nejedná o klasickou smlouvu na plnění, je v obchodněprávní úpravě vyjádřena především jejím zařazením před právní úpravu smluv na plnění a v systematice ObchZ tedy zaujímá specifické postavení smlouvy zvláštního druhu. Smlouva o smlouvě budoucí jednak zavazuje své smluvní strany k uzavření budoucí smlouvy a zároveň plní přípravnou funkci, neboť v podmínkách vyjednávání o uzavření budoucí smlouvy předběžně vymezuje její obsah a právně zastřešuje dosud dosažený konsenzus smluvních stran. potřebám ekonomických a neekonomických subjektů, způsobuje však nemálo aplikačních problémů. Zatímco právní úprava smlouvy o smlouvě budoucí upravuje institut poměrně kuse a stručně, obchodněprávní úprava reflektuje zejména specifické potřeby podnikatelských subjektů v podmínkách obchodního styku. Základními rozdíly mezi oběma úpravami jsou zejména odlišnosti v zákonných požadavcích vymezení obsahu budoucí smlouvy, dále v odlišném pojetí kogentnosti a dispozitivnosti zákonných ustanovení, kdy ObchZ nabízí z hlediska možnosti odchylné úpravy dohodou stran nesrovnatelně větší svobodu smluvním stranám. Dalším podstatným rozdílem je odch...
Závěr. Hlavního cíle této práce, tzn. nastínění problematiky vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, výkladu právní úpravy de lege lata a rovněž zohlednění právní úpravy de lege ferenda bylo dosaženo. Poskytla jsem čtenáři komplexní pohled na právní úpravu pracovní smlouvy, jakožto nejvyužívanějšího způsobu vzniku pracovního poměru v České republice, mimo jiné i z důvodu, že se jedná o problematiku, se kterou se téměř každý během svého života setká. Jedná se o věc mimořádně citlivou, a proto bližší seznámení a porozumění tématu může předejít řadě následně vznikajících problémů jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele. Pro snadnější pochopení jsem do práce mimo jiné zapracovala i významné judikáty, které zejména s ohledem na jejich praktické zaměření usnadní lepší orientaci v právní úpravě České republiky. Zákoník práce prošel v roce 2012 poměrně rozsáhlou novelizací, jejímž cílem především bylo sladit vnitrostátní pracovní právo s požadavky ze strany unijního práva. Hlavním účelem nové úpravy se zejména stalo dosažení vyšší ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Některé části provedené novelizace lze považovat za zdařilé, jiné části ovšem svému účelu zcela nedostály a zákonodárce bude v tomto ohledu nucen k provedení určitých změn. V první kapitole jsem se věnovala definici pracovněprávního vztahu, tedy jeho zákonnými a teoretickými východisky. Přitom jsem krátce popsala jeho podstatné náležitosti, tzn. subjekty, objekt a obsah (když podrobnější výklad následoval v další kapitole této práce) a rovněž základní rozdělení na vztahy individuální a kolektivní, resp. jejich další, detailnější členění. V kapitole druhé jsem pracovala se základními obecnými zásadami pracovněprávních vztahů. Tyto jsem postupně vyjmenovala a největší prostor poskytla zásadě rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, již osobně považuji za velmi 110TURNER, Ch. Employment Law. 2. edition. Oxon: Xxxxxx Xxxxxx, 2005, s. 16. důležitou. Jakkoliv jsem konstatovala, že novelizace provedená zákonodárcem v oblasti zásad pracovně právních vztahů představuje výrazný posun ke zlepšení kodifikace těchto zásad, nepovažuji současný stav za zcela bezchybný. Třetí kapitola pojednala o pracovním poměru, jednom z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. V této kapitole jsem se nejprve zabývala závazkovým a osobně právním charakterem pracovního poměru, pak jeho organizační a kolektivní povahou a kon...
Závěr. Na základě provedených postupů a shromážděných důkazních informací podle našeho názoru jsou výnosy a náklady (příjmy a výdaje) zahrnuté v Upraveném výkazu zisku a ztráty a ve Výkazu o energetické náročnosti podniku ve všech významných (materiálních) ohledech v souladu s požadavky Výzvy. [Datum zprávy auditora] (V případě auditorské společnosti) (Název auditorské společnosti) (Adresa sídla auditorské společnosti) (Evidenční číslo auditorské společnosti) (Jména statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti včetně jejich označení jako „statutární auditoři odpovědní za ověřovací zakázku, na jehož základě byla zpracována tato zpráva nezávislého auditora“) [Evidenční čísla statutárních auditorů] [Podpisy statutárních auditorů, kteří byli auditorskou společností určeni jako odpovědní za provedení ověřovací zakázky jménem auditorské společnosti] [V případě statutárního auditora:] [Jméno auditora] [Adresa sídla] [Evidenční číslo auditora] [Podpis auditora] Příjemce zprávy: Ministerstvo průmyslu a obchodu Provedli jsme ověřovací zakázku poskytující přiměřenou jistotu, jejímž předmětem bylo ověření souladu výnosů a nákladů (příjmů a výdajů) zahrnutých v přiloženém Upraveném výkazu zisku a ztráty sestaveném za Způsobilé období, Výkazu o energetické náročnosti podniku a Výkazu Podniku ve vybraných odvětvích společnosti XXX („Společnost”) s požadavky Výzvy z Programu podpory na zvýšené náklady na zemní plyn a elektřinu v důsledku mimořádně prudkého růstu jejich cen Ministerstva průmyslu a obchodu („Výzva“). Kritéria a požadavky uvedené ve Výzvě jsou navrženy pro konkrétní účel uvedený ve Výzvě. V důsledku toho Upravený výkaz zisku a ztráty, Výkaz o energetické náročnosti podniku a Výkaz Podniku ve vybraných odvětvích (dále také jen „Výkazy) není vhodný pro jiný účel než pro účel vymezený ve Výzvě.
Závěr. Tato diplomová práce se snažila rozebrat problematiku mezinárodních smluv vyskytujících se v právu EU. Jak již bylo na několika místech této práce uváděno, je význam mezinárodních smluv, kterými je EU vázaná, značný a nepopiratelný. V mnoha situacích byl tento pramen práva jediným možným pro úpravu těchto právních vztahů. Z těchto důvodů bylo vhodné zvolit toto téma diplomové práce. V závěru této práce bych rád uvedl několik obecných informací, které se sice již vyskytují v samotném textu práce, ale jejich důležitost bych rád zdůraznil i v závěru této diplomové práce. Součástí závěru bude i vyhodnocení naplnění cílů této diplomové práce. V samotném závěru bych se rád věnoval několika možným problémům, které by mohly být této práci vytýkané a na které jsem sám jako autor této práce narazil. K problematickým situacím v souvislosti s mezinárodními smlouvami dochází v řadě případů. Předně v historii a podle mého názoru i v budoucnosti bude docházet u konkrétních smluv k problému při určení právního základu pro tyto akty. Značná část mezinárodních smluv obsahuje úpravu širokého spektra právních vztahů a u jednotlivých oblastí je třeba využívat jiného právního základu. Otázce právního základu se budu dále více věnovat, protože jeho rozbor patří mezi cíle této práce. Problematická bývá často i otázka závaznosti mezinárodních smluv v případě EU pro členské státy. Velké problémy vytvářela EU ve své předlisabonské podobě a to v několika ohledech: předně právní subjektivita EU byla značně nejistá resp., pokud využijeme závěry z podkapitoly věnované této problematice v této práci, nemůžeme z právního hlediska dojít k jinému závěru, než že neexistovala. V rozporu s tímto tvrzením lze uvést, že EU v předlisabonské podobě jednala tak, jako by tuto subjektivitu měla (existuje řada mezinárodních smluv uzavřených EU v předlisabonské podobě). Problém je s ohledem na změny provedené Lisabonskou smlouvu vyřešen do budoucna (což se ovšem netýká již uzavřených smluv). Dalším problémem, který byl 350 TÝČ, V., SEHNALEK, D., XXXXXXX, R.., VYBRANÉ OTÁZKY PŮSOBENÍ PRÁVA EVROPSKÉ UNIE VE SFÉŘE ČESKÉHO PRÁVNÍHO ŘÁDU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Spisy Právnické fakulty MU č. 385, 2011. 182 s. ISBN 978-80-210, str. 151. také do budoucna vyřešen, je bývalé ustanovení článku 24 odst. 5 SEU, který konstruoval možnost předání smlouvy k schválení národním parlamentem. Koncepce tohoto ustanovení byla problematická (odrážela spíše politické názory než požadavek na jasnou právní formulac...
Závěr. Tato kvalifikační práce poskytuje náhled do rekodifikační úpravy vedlejších ujednání při kupní smlouvě, které je zakotveno v § 2132 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jedná se o moderní civilní kodex, který se snaží vyrovnat ostatním kodexům evropských zemí. Vychází z civilní historické úpravy a proto také obsahuje několik institutů, které jsou spíše přežitkem. Je velmi kazuistický a dle mého názoru je stavěn pro ,,spravedlivou společnost," která v naší zemi příliš nepanuje. Z mého pohledu je však institut vedlejších ujednání díky rekodifikaci propracovanějším, podrobnějším a právní úprava tak bude v některých případech předcházet sporům, které způsobovala kusá úprava soukromého práva v předešlých letech. Jelikož se jedná o problematiku velmi různorodou a provázanou, nebylo možno v této diplomové práci pojmout veškeré instituty v rozsahu, který by si jistě zasloužili. Snažila jsem se vystihnout a definovat každé vedlejší ujednání, které je obsaženo v této práci dostatečně tak, abych předešla záměně s jinými právními instituty a objasnila nejčastější rizika, která mohou vzniknout smluvním stranám při uzavírání těchto ujednání. V přípravě osnovy této práce a jednotlivých kapitol jsem se držela posloupností doložek a výhrad ke kupní smlouvě uvedených v soukromoprávním kodexu, kterým je občanský zákoník. Zde se jedná o jednu ze základních změn oproti předešlé právní úpravě, jelikož úprava vedlejších ujednání byla roztroušena mezi zákoník občanský a obchodní. Právní úprava vedlejších ujednání je velmi dispozitivní, proto by smluvní strany měli při uzavírání dbát velké pečlivosti a pamatovat na obecnou zásadu Zejména u institutů výhrady vlastnictví, výhrady zpětné koupě, předkupního práva, koupě na zkoušku a cenové doložky se práce zabývá komparací s občanským a obchodním zákoníkem platným do konce roku 2013, snažila jsem se tak vymezit hlavní změny oproti staré právní úpravě. V kapitole, která je věnována jiným vedlejším ujednáním jsem ve stručnosti vybrala tři vedlejší ujednání, která mne zaujala svou úpravou a dle mého názoru se řadí mezi jedny z nejpoužívanějších v oblasti obchodní politiky naší země a dále jsem uvedla demonstrativní výčet ujednání o kterých by tato práce mohla dále pojednávat. Význam této diplomové práce tedy spočívá ve vymezení jednotlivých institutů vedlejších ujednání, které odráží zejména potřeby smluvních stran těchto vztahů a úpravu jen vybraných otázek dané problematiky. Resumé I selected this topic as a theme of my dis...
Závěr. Smluvním princip rozvíjí právní zásada „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“, dále smluvní princip předpokládá soukromoprávní zásadu rovnosti a zásadu autonomie vůle. Tyto zásady provází celé odvětví soukromého práva a lze je zde obecně uplatňovat ve značné míře. Platí i v pracovním právu, jejich užití je však omezeno. Pracovní právo zvažuje ekonomickou nerovnost mezi subjekty pracovněprávních vztahů a chrání především zaměstnance před možnou nerovnováhou v právech, která z pracovněprávního vztahu vyplývají. Současný vývoj pracovního práva spěje k větší liberalizaci pracovněprávních vztahů, uvolnění zákonné kogentní úpravy a ponechání větší smluvní volnosti subjektům. Současně si však chce pracovní právo zachovat minimální standardy ochrany pracovněprávního vztahu. Z historického hlediska vývoje pracovního práva se současný zákoník práce vydal zcela opačnou cestou než první pracovní kodex. Zákoník z roku 1965 byl rigidní úpravou, která neumožňovala smluvní volnost. Byl vytvořen jako kogentní norma, která upravuje komplexně všechny otázky pracovněprávních vztahů. S příchodem socioekonomických změn v devadesátých letech jeho úprava přestala odpovídat tehdejším poměrů na trhu práce. Nový zákoník práce si kladl za cíl vyrovnat se s těmito nedostatky a umožnit větší smluvní volnost. Poslední velká novelizace zákoníku práce z roku 2012 přispěla k větší míře realizace původně spíše deklarované smluvní volnosti v pracovněprávních vztazích. Hranice smluvního principu jsou v pracovním právu uvedeny kogentní povahou ustanovení zákona. V oblasti individuálního pracovního práva, lze největší míru omezení spatřovat ve výběru formy pracovní smlouvy, v oblasti ukončení pracovního poměru a po té v některých povinnostech, které vyplývají z obsahu pracovní smlouvy. Ve výběru formy pracovní smlouvy není smluvním stranám prakticky dána na výběr žádná jiná možnost než písemná forma. Písemná forma právního úkonu má výhodu z hlediska právní jistoty. Zákonodárce uvažuje pracovní poměr jako dlouhodobý závazkový vztah a v případě takového vztahu je praktické, aby si strany své ujednání sjednaly písemně. Současné znění zákona však stanovuje nedodržení formy právního úkonu absolutní neplatnost. V tomto případě i pracovněprávní vztah, který má krátkodobý charakter, je při nedodržení písemné formy absolutně neplatný. Práce, která by v takovém poměru byla vykonávána, by byla považována za práci nelegální. Taková úprava výrazně omezuje smluvní princip i ochranou funkci pracovního p...