Pracovní poměr. 1. Dlužník je zaměstnán u [název IČ sídlo zaměstnavatele] (dále jen „zaměstnavatel“), a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum uzavření pracovní smlouvy] . Pracovní poměr je uzavřen na dobu [určitou nebo neurčitou] . Dlužníkův čistý měsíční příjem z pracovního poměru u zaměstnavatele činí [výše příjmu] Kč.
Pracovní poměr. 1.1 Pracovní poměr na dobu určitou bude řešen takto: Pracovní poměr na dobu určitou je u výrobních děl- níků uzavírán zpravidla na dobu 6 měsíců. Pracovní poměr uzavřený na dobu určitou může být prodloužen pouze jedenkrát na dobu maximálně 6 měsíců. Před uplynutím doby určité se musí zaměstnavatel rozhod- nout, zda chce zaměstnance i nadále zaměstnávat. Rozhodnutí sdělí zaměstnavatel zaměstnanci zpravi- dla 10 kalendářních dnů před vypršením doby určité.
Pracovní poměr. Pracovní poměr vzniká dnem, který byl v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu do práce. Pracovní smlouvy nebo dohody (dohoda o pracovní činnosti-DPČ, dohoda o provedení práce- DPP) vypracovává útvar ředitele (aktuálně ekonomka organizace). Za organizaci podepisuje se zaměstnancem pracovní smlouvu statutární orgán – ředitel. V souladu s § 34 ZP ve znění novely č. 303/13 Sb. musí být pracovní smlouva vždy uzavřena písemně, rovněž tak odstoupení od ní musí být písemné a každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení pracovní smlouvy. Písemná forma případných změn pracovní smlouvy je počínaje 1.1.2014 stanovena jako povinná v § 564 NOZ č. 89/12 Sb. Pracovní poměr může být uzavřen i s nezletilým, v souladu s § 35 NOZ č. 89/12 Sb. A to, pokud nezletilý dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku. V souladu s § 77 ZP musí být písemně uzavřena i dohoda o provedení práce (uzavíraná na max. 300 hod. v kal. roce – dle § 75 ZP, v ní musí být uvedena doba, na kterou se dohoda uzavírá) a rovněž i dohoda o pracovní činnosti (uzavíraná případně i na méně než 300 hod. v kal. roce – dle § 76 ZP, maximálně však pro výkon práce v rozsahu nepřekračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby – dle § 76 odst. 2 a násl.). Útvar ředitele před uzavřením pracovní smlouvy (pro ověření předpokladů pro výkon příslušné práce) vyžaduje od budoucího zaměstnance povinně: • Ověřený doklad o dosaženém stupni školního vzdělání • Vyplnění osobního dotazníku • Ověřený výpis z rejstříku trestů • Ověřené potvrzení o získané kvalifikaci. Pro funkci Pracovník v sociálních službách absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu, a to nejdéle do 18 měsíců od nástupu. (Další školení, kurzy, zkoušky, certifikáty.) • Originál potvrzení o předchozím zaměstnání, vč. potvrzení o ukončení tohoto předchozího zaměstnání. • Potvrzení o vstupní lékařské prohlídce, vč. potvrzení o příslušnosti ke konkrétní zdravotní pojišťovně, dále rodné listy svých dětí (v případě, že bude požadovat uplatnění daňových zvýhodnění, slev u daně z příjmu FO). Útvar ředitele před uzavřením pracovní smlouvy seznamuje pracovníka s jeho právy a povinnostmi plynoucími z pracovní smlouvy a dále s pracovními a mzdovými podmínkami. V den nástupu do práce je povinen nadřízený vedoucí pracovník seznámit nového zaměstnance se všemi předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které se vztahují k dohodnuté práci, s organizačním řádem, se zásadami protipožární ochrany, s vnitřním platovým předpisem, s popisem ...
Pracovní poměr. Pracovní poměr můžeme považovat za jeden z nejdůležitějších a v praxi také nejpoužívanějších vztahů se řídících se pracovněprávními předpisy vůbec. To ovšem neplatí bezpodmínečně, neboť pracovní poměr můžeme nalézt i ve skupině tzv. smíšených pracovně právních vztahů, tzn. takových vztahů, které se mimo pracovněprávních předpisů řídí i ustanoveními jiných právních norem, např. v případě akademických pracovníků vysokých škol atd.13 Právě prostřednictvím tohoto institutu dochází k realizaci ústavně zaručeného práva na práci.14 Ovšem i přes tuto významnou funkci pracovního poměru, nenalezneme v platné právní úpravě jeho definici. Teorie nám jich však nabízí hned několik. Pracovním poměrem rozumíme např. smluvní a závazkový vztah, v jehož rámci se jeden účastník (zaměstnanec) zavazuje pro druhého účastníka (zaměstnavatel) vykonávat práci za mzdu.15 Úpravu pracovního poměru najdeme v § 33 ZP, který říká, že pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak. Touto možností, kdy zákoník práce „stanovuje jinak“, je vznik pracovního poměru jmenováním dle § 33 odst. 3 ZP. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že pracovní poměr může být založen pouze právním jednáním, což jednoznačně vylučuje jiné právní skutečnosti, jako je např. právní událost, protiprávní jednání, konstitutivní soudní či správní rozhodnutí, jako možnost vzniku pracovního poměru. Pro úplnost je nutno poznamenat, že v současné právní úpravě již nenalezneme, i dříve poměrně zřídka užívaný institut, a to vznik pracovního práva volbou. Pokud se i nadále v některých zvláštních předpisech či stanovách toto jednání pro vznik pracovního poměru požaduje, provádí se pouze jako předpoklad uzavření samotné pracovní smlouvy. Je-li tento požadavek formulován v souladu s dikcí zákona dle § 33 odst. 2 ZP, a sice jako zákonný předpoklad, nenaplnění takového požadavku (v tomto případě uskutečnění volby) musí nutně vyvolat neplatnost následně uzavřené pracovní smlouvy dle § 580 odst. 1 NOZ. Dle mého názoru bude tato neplatnost považována za neplatnost relativní dle § 586 odst. 1 a 2 NOZ, což 13BĚLINA, M. Pracovní právo. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Xxxx, 2013, s. 170. 14Jedná se o realizaci ustanovení LZPS čl. 26 odst. 3. 15GALVAS, M. a kol. Pracovní právo. 1. vydání. Brno: MuniPRESS, 2012, s. 227. podporuje i ustanovení zákona v § 18 ZP, který vyjadřuje vztah zákoníku práce k novému občanskému zákoníku tak, že je-li možné právní jednání vyl...
Pracovní poměr. Pracovní poměr jakožto základní individuální pracovněprávní vztah může vzniknout pouze se souhlasem smluvních stran, tedy fyzické osoby (zaměstnance) a zaměstnavatele. Pracovní poměr je smluvním závazkovým vztahem, jehož podstatou je výkon závislé práce za mzdu. Tento vztah je vázán zvláště na osobu zaměstnance, který musí práci činit osobně, a proto bývá označován za osobněprávní vztah. Dále je vztahem úplatným, neboť zaměstnanci náleží za výkon práce mzda.
Pracovní poměr. 1) Vznik, změna a skončení pracovního poměru se řídí ZP.8)
Pracovní poměr. Při vzniku pracovního poměru na začátku měsíce se pro nárok na dovolenou započte celý kalendářní měsíc i v případě, že prvním kalendářním dnem v měsíci bude den pracovního klidu nebo svátek.
Pracovní poměr. V zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce2) jsou podmínky vzniku pracovního poměru upraveny v části druhé. Definici pracovního poměru však v zákoně nenalezneme, v ustanoveních § 33 jsou však definovány způsoby vzniku pracovního poměru. V ust. § 1 písm. a). je řečeno, že zákoník práce upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, tyto vztahy pak zákoník práce považuje za vztahy pracovněprávní. Pracovní poměr je možné charakterizovat jako právní vztah zaměstnavatele na straně jedné a zaměstnance na straně druhé.3 Jde tedy o dvoustranný právní vztah. Dále se nejedná o kolektivní, nýbrž o individuální pracovněprávní vztah. Pracovní poměr je jedním z nejzákladnějších pracovněprávních vztahů, jedná se o vztah závazkový4, kdy je zaměstnanec povinen vykonávat práci přidělenou mu dle pracovní smlouvy zaměstnavatelem, a ten je povinen zaměstnanci za vykonanou práci vyplácet dohodnutou mzdu. Jedná se tedy o vztah úplatný. Zároveň je zaměstnavatel povinen vytvářet příznivé pracovní podmínky a zaměstnanec dodržovat pracovní kázeň. Dále je zde důležitý smluvní princip, v § 13 zákoníku práce je stanoveno, že pracovní vztahy mohou vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby (zaměstnance) a zaměstnavatele. Smluvní autonomie je ale v pracovním právu omezena zásahy veřejné moci, tj. uplatněním veřejného zájmu státu na ochraně subjektů pracovního poměru, zejména pak na ochraně jeho ekonomicky slabší strany (zaměstnance), pod tuto ochranu lze zařadit např. zájem státu na ochraně zdraví a života občanů, projevující se v institutu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci atd..5 Subjekty pracovního poměru jsou na jedné straně zaměstnanec a na straně druhé zaměstnavatel, který může být buď fyzickou nebo právnickou osobou, kdežto zaměstnanec je vždy osobou fyzickou. V určitém smyslu se jedná o nerovný vztah, protože v případě plnění závazků z pracovní smlouvy je vztah
Pracovní poměr. 1. Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.
Pracovní poměr. Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance před vznikem pracovního poměru s pracovní náplní jím vykonávané činnosti a s platnou kolektivní smlouvou. Zřídí-li zaměstnavatel nové pracovní místo nebo uvolní-li se pracovní místo již zřízené, je zaměstnavatel povinen o této skutečnosti informovat zaměstnance podniku. Součástí informace budou i bližší požadavky pro toto místo. Cílem je umožnit vhodným zaměstnancům účast ve výběrovém řízení.