Common use of Historie Clause in Contracts

Historie. Osídlení v okolí Košetic je dokladováno již v 11.století. Na přelomu 13. - 14. století vznikla ve východní části dnešního katastru Košetic (za hranicemi statku želivského kláštera zvaného Borek) zemanská tvrz zvaná Kočičí hrádek, která však zanikla během Husitských válek. První dochovaná zmínka o obci Košetice pochází z roku 1352, přestože kostel sv. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ zde stával nejspíše již od počátku 14. století. Po husitských válkách se obec dostala do majetku Trčků z Lípy, kteří ji vtiskli charakter liniové obce, a po roce 1596 na jejím konci naproti kostelu vznikla renesanční tvrz. Z téže doby pochází i židovský hřbitov u Košetic. Nastoupivší rod Beřkovských obec držel až do poloviny 17. století, kdy byla tvrz proměněna na panský statek a přecházela pak mezi mnoha vlastníky. Až v roce 1725 kupuje panství ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, který zde vybudoval barokní zámek (Starý) s hospodářským dvorem a pivovarem, lovecký zámeček (Nový) a založil tak dodnes zachovaný půdorys obce „do podkovy“ a skrze nadaci spolu se synem obnovil samostatnou faru při Košetickém kostele. V roce 1769 však rod panství prodává a to až v roce 1786 nachází nové stálé majitele. Polský rod Böhmů zakládá nové osady Krasolesí a Nový Dvůr, skelnou huť a novou faru, později včetně farní školy. Po roce 1860 přechází panství na rod ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, kteří po mnoha ničivých požárech ves obnovují a sami obyvatelé ji doplňují o nové objekty stálého lékaře, dobrovolné hasiče či později o družstevní záložnu a židovskou modlitebnu. Mezi léty 1896 až 1910 se v obci rozvíjí odpor proti novému německému továrníkovi Rostovi, zakladateli četnické stanice, kterého střídá český podnikatel ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, později dokonce první ministr zemědělství ČSR. Ten nechal přesunout hřbitov od kostela do jeho dnešní pozice a vystavět novou občanskou školu v roce 1913. Po roce 1919 pak vznikla místní pošta, obecní knihovna, pobočka TJ Sokol a bylo zavedeno pravidelné autobusové spojení do Vlašimi a později i do všech dalších větších měst. V období 2. Světové války Košetice čítaly na 1000 obyvatel. Udržování počtu obyvatel za První republiky souviselo hlavně s rozvojem občanské společnosti (obecní samospráva, 1. pozemková reforma) a řemesel (např. soukromý lihovar, kampelička). Válečný a poválečný odsun části obyvatel znamenal snížení na úroveň 750 obyvatel. Během poválečného období byly v Košeticích založeny socialistické provozy JZD, MNV s knihovnou a pobočkou DUP v zámku, vystavěna nová základní škola s přístavbou 2. stupně a také škola mateřská. Od poloviny sedmdesátých let 20. století se Košetice staly střediskovou obcí, pod kterou postupně spadaly obce Arneštovice, Buřenice, Chýstovice, Chyšná, Martinice a Onšov, které zvedly počet obyvatel k 1400, naposledy zde vídaným v polovině 19. století. Obec se dočkala výstavby vodovodu až v 80. letech, přestože projekty byly připraveny již po válce. V 90. letech došlo k osamostatnění všech socialisticky připojených obcí od Košetic, a tedy snížení počtu obyvatel na 760. Díky zachování spádovosti obce došlo k rozšíření školy v Košeticích o školní jídelnu a později i o novou mateřskou školu. Po roce 2000 byl také vystavěn nový obecní úřad a nová sportoviště. Zámecký areál byl v roce 1996 vrácen původním majitelům, postupně však osiřel (poslední provoz lihovaru, přikoupený k zámku, zde byl zrušen v roce 2004) a v roce 2006 byl celý areál i s okolními pozemky prodán novým italským vlastníkům.

Historie. Osídlení V roce 1966 byla uvedena do provozu stávající vodní linka Ústřední čistírny odpadních vod (dále jen SVL). Je umístěna na ploše 22 ha, na katastrálním území Bubeneč, na Císařském ostrově, který je nejsevernějším ostrovem na řece Vltavě na území hlavního města. Vzhledem ke stále se rozrůstajícímu městu byla SVL jako celek nebo její jednotlivé objekty mnohokrát dostavována, rekonstruována a modernizována, protože požadavky na kvalitu vyčištěné vody se postupně zvyšují. Intenzifikace SVL přinesla významný pokles zatížení Vltavy vypouštěným znečištěním oproti předchozímu stavu. Projektovaná kapacita čistírny byla: mechanické čištění 8,7 m3/s, biologické čištění maximálně 4,0 m3/s, hodnota BSK5 na přítoku 46 t/d a na odtoku 12 t/d. Celkový efekt čištění byl v okolí Košetic je dokladováno již roce 1977 uváděn 74% (zdroj: Informativní publikace o plánování nové čistírny odpadních vod z Prahy, Hydroprojekt, únor 1978). Od roku 1991 zhruba do roku 2004 docházelo na kanalizační síti v 11.století. Na přelomu 13. - 14. století vznikla ve východní části dnešního katastru Košetic (za hranicemi statku želivského kláštera zvaného Borek) zemanská tvrz zvaná Kočičí hrádek, která však zanikla během Husitských válek. První dochovaná zmínka o obci Košetice pochází z roku 1352, přestože kostel sv. ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ zde stával nejspíše již od počátku 14. století. Po husitských válkách se obec dostala do majetku Trčků z Lípy, kteří ji vtiskli charakter liniové obcepovodí SVL k poklesu objemů přitékajících odpadních vod, a po roce 1596 tím ke zvyšování koncentrace biologického znečištění vod (projevovalo se u všech ukazatelů). V současnosti závisí koncentrace většiny ukazatelů a objem přitékajících odpadních vod zejména na jejím konci naproti kostelu vznikla renesanční tvrz. Z téže doby pochází i židovský hřbitov u Košetic. Nastoupivší rod Beřkovských obec držel až do poloviny 17. století, kdy byla tvrz proměněna na panský statek a přecházela pak mezi mnoha vlastníky. Až v roce 1725 kupuje panství ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, který zde vybudoval barokní zámek (Starý) s hospodářským dvorem a pivovarem, lovecký zámeček (Nový) a založil tak dodnes zachovaný půdorys obce „do podkovy“ a skrze nadaci spolu se synem obnovil samostatnou faru při Košetickém kostelemnožství srážek příslušného roku. V roce 1769 však rod panství prodává 2009 bylo získáno územní rozhodnutí na výstavbu Nové vodní linky a to až v roce 1786 nachází nové stálé majitele. Polský rod Böhmů zakládá nové osady Krasolesí a Nový Dvůr, skelnou huť a novou faru, později včetně farní školy. Po roce 1860 přechází panství na rod ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, kteří po mnoha ničivých požárech ves obnovují a sami obyvatelé ji doplňují o nové objekty stálého lékaře, dobrovolné hasiče či později o družstevní záložnu a židovskou modlitebnu. Mezi léty 1896 až 1910 se v obci rozvíjí odpor proti novému německému továrníkovi Rostovi, zakladateli četnické Hlavní čerpací stanice, kterého střídá český podnikatel ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇v rámci „stavby č. 6963 Celková přestavba a rozšíření ÚČOV Praha na Císařském ostrově“, později dokonce první ministr zemědělství ČSRčímž došlo k vymezení jednotlivých linek ÚČOV, tj. Ten nechal přesunout hřbitov od kostela do jeho dnešní pozice Nové vodní linky (NVL) a vystavět novou občanskou školu v roce 1913. Po roce 1919 pak vznikla místní pošta, obecní knihovna, pobočka TJ Sokol a bylo zavedeno pravidelné autobusové spojení do Vlašimi a později i do všech dalších větších městStávající vodní linky (SVL). V období 2. Světové války Košetice čítaly roce 2011 bylo vydáno stavební povolení na 1000 obyvatel. Udržování počtu obyvatel za První republiky souviselo hlavně s rozvojem občanské společnosti (obecní samospráva, 1. pozemková reforma) a řemesel (např. soukromý lihovar, kampelička). Válečný a poválečný odsun části obyvatel znamenal snížení na úroveň 750 obyvatel. Během poválečného období byly v Košeticích založeny socialistické provozy JZD, MNV s knihovnou a pobočkou DUP v zámku, vystavěna nová základní škola s přístavbou 2. stupně a také škola mateřská. Od poloviny sedmdesátých let 20. století se Košetice staly střediskovou obcí, pod kterou postupně spadaly obce Arneštovice, Buřenice, Chýstovice, Chyšná, Martinice a Onšov, které zvedly počet obyvatel k 1400, naposledy zde vídaným v polovině 19. století. Obec se dočkala výstavby vodovodu až v 80. letech, přestože projekty byly připraveny již po válce. V 90. letech došlo k osamostatnění všech socialisticky připojených obcí od Košetic, a tedy snížení počtu obyvatel na 760. Díky zachování spádovosti obce došlo k rozšíření školy v Košeticích o školní jídelnu a později i o novou mateřskou školu. Po roce 2000 byl také vystavěn nový obecní úřad a nová sportoviště. Zámecký areál byl v roce 1996 vrácen původním majitelům, postupně však osiřel (poslední provoz lihovaru, přikoupený k zámku, zde byl zrušen v roce 2004) výstavbu Hlavní čerpací stanice a v roce 2006 2015 nabylo právní moci stavební povolení na výstavbu NVL. Na ploše bývalých zahrádek, nedaleko SVL, byla v říjnu 2015 stavba NVL zahájena. Stavba NVL a Hlavní čerpací stanice bude dokončena v roce 2018 a bude zahájen zkušební provoz NVL o předpokládané délce 15 měsíců. Významným objektem je Hlavní čerpací stanice (dále jen HČS), která bude zajišťovat rozdělení vod ze stok AA, C a K mezi SVL a NVL a po dostavbě nátokových labyrintů rozdělovat veškeré odpadní vody přitékající stokovou sítí na ÚČOV Praha. Realizací NVL nedochází k žádným změnám, které by se dotkly napojených obyvatel na stokovou síť, pouze jsou produkované odpadní vody přivedeny na dvě linky, s ohledem na zpřísňující se legislativní požadavky, variabilitu provozu a možnosti další dílčí rekonstrukce SVL. ÚČOV Praha zabezpečovala v roce 2016 čištění zhruba 93 % odpadních vod z celkové produkce hlavního města. Zbytek, cca 7 % odpadních vod, byl celý areál i čištěn v malých lokálních ČOV situovaných po okrajích hlavního města. Z hlediska znečištění (vztaženo k ukazateli BSK5) produkovaného na území hl. m. Prahy, činil podíl přivedený v roce 2016 na ÚČOV Praha 94 % celkového zatížení a 6 % na pobočné ČOV. Lokální ČOV mají svou místní kanalizační síť, která není propojená s okolními pozemky prodán novým italským vlastníkůmcentrální pražskou kanalizací.