Definice Knockout Rule
Knockout Rule. “ je aplikováno v právním řádu České republiky.55 Dalším pravidlem pro vyřešení předestřeného rozporu, které se tradičně používá například v právním řádu Singapuru je takzvané 54 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu Rakouska, ze dne 22. října 1997, č.j. 9 ObA 129/97d. 55 Srov. § 1751 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. „Last Shot Rule“, neboli pravidlo posledního výstřelu. To stanoví, že se použijí pouze všeobecné obchodní podmínky té strany, která je navrhla jako poslední před akceptací nabídky. V běžném obchodním styku, by se tak podle tohoto pravidla použily obchodní podmínky oferenta. Například v Nizozemsku se naopak aplikuje takzvané „First Shot Rule“, neboli pravidlo prvního výstřelu. To stanoví, že budou použity ty obchodní podmínky, které byly některé ze smluvních stran zaslány jako první, a to bez ohledu na jakékoliv další obchodní podmínky, které si smluvní strany mohou ještě vyměnit následně. 56 V případě mezinárodních kupních smluv týkajících se koupě zboží může být aplikována CISG. Ta stanoví, že „Odpověď na nabídku, která se jeví přijetím, avšak obsahuje dodatky, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a je protinabídkou.“57 Z toho můžeme dovodit, že v případě mezinárodního obchodu se zbožím v případech, kdy je aplikovatelná CISG, budou rozhodující všeobecné obchodní podmínky v podstatě stanoveny na základě pravidla posledního výstřelu.58 Byť nařízení Řím I neumožňuje kontrahentům zvolit si pro svůj vztah z mezinárodní kupní smlouvy jako rozhodný nestátní právní řád, je i přesto z dikce jeho ustanovení znát vysoká míra podpory autonomie vůle kontrahentů. Nařízení tak kromě volby rozhodného práva pro celý smluvní vztah, umožňuje kontrahentům, aby se dohodnutý právní řád aplikoval pouze na část jejich smluvního vztahu.59 Smluvní strany se tudíž mohou rozhodnout k volbě rozhodného práva pouze pro jednu, či více částí smluvního vztahu, a zvolit tak například rozhodné právo pro dodací podmínky zakoupeného zboží a na volbu rozhodného práva pro zbývající část smluvního vztahu rezignovat. To může být přínosem v již dříve zmíněných situacích, kdy se kontrahenti z nějakého důvodu na volbě rozhodného práva nemohou shodnout, zejména v případě, že tato neshoda nepanuje ve všech aspektech jejich smluvního vztahu. Kontrahenti tak nejsou nuceni rezignovat