Common use of Aplikace Clause in Contracts

Aplikace. Bez ohledu na to, kde se v životě nacházíme, měli bychom se k druhým chovat jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Čím by se mělo vyznačovat naše jednání? K čemu nás zavazuje naše víra? Út | 21. června 13Vzal oba, pravou rukou ▇▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou ▇▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho k Izraelově pravici. 14I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇, který byl mladší, a levici na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl ▇▇▇▇▇▇▇. 15Požehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇ takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové ▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇, Bůh, ▇▇▇▇▇▇, který mě vodí od počátku až dodnes, 16Anděl, ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ (Gn 48,13–16) Když se přibližuje ▇▇▇▇▇▇▇▇ smrt, patriar- cha si připomíná svůj předchozí příchod do Bét-elu (Gn 35,1–15). Hospodin tehdy ob- novil své zaslíbení o „věčném vlastnictví“ země (Gn 48,4). Tento slib vychází ze smlou- vy uzavřené s ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 17,8). Oče- kávání zaslíbené země ho naplňuje klidem a povzbuzuje jeho naději tváří v tvář přichá- zející smrti. ▇▇▇▇▇ se obrací na dva ▇▇▇▇▇▇▇▇ syny, kteří se narodili v Egyptě, a dává jim požehnání. Činí tak v kontextu budoucího zaslíbení souvisejícího s jeho vlastním po- tomstvem. Přečti si text Genesis 48. Proč ▇▇▇▇▇ po- žehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ synům, ale už ne svým dalším vnukům? Přečti si text Sk 3,25.26. Jak se podle ▇▇▇▇▇ naplnilo zaslíbení z Gn 12,3? Jsi ty sám účast- níkem tohoto požehnání? ▇▇▇▇▇▇▇▇ synové ▇▇▇▇▇▇▇ a Efrajim jsou jediní vnuci, kterým ▇▇▇▇▇ požehnal. Jako by je tím povýšil z vnuků na syny (Gn 48,5). Ačkoli ▇▇▇▇▇▇▇▇ požehnání předpovídá nadřazenost druhého (Efrajima) nad prv- ním (▇▇▇▇▇▇▇▇▇), požehnání je v podstatě adresováno ▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 48,15). Zaznívá zde osobní svědectví o Boží věr- nosti v minulosti a zároveň Boží zaslíbení týkající se budoucnosti. ▇▇▇▇▇ se odkazuje na Boha ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇ (Gn 48,15.16). Je to Bůh, který pečuje o svůj lid. Jak říká ▇▇▇▇▇, je to stejný Bůh, který ho „před vším zlým chránil“ (Gn 48,16). ▇▇▇▇▇ má také na paměti „Boha Bét-elu“ (Gn 31,13), se kte- rým zápasil (Gn 32,29) a který změnil jeho jméno z ▇▇▇▇▇▇ na „Izraele“ (Gn 32,26–29). Tím, že ▇▇▇▇▇ připomíná zkušenosti, při kterých Bůh obrátil zlo v dobro, vyjadřuje naději, že se Bůh postará o jeho vnuky, tak jako se postaral o něho a o ▇▇▇▇▇▇. Myslí však i na potomky, kteří se jednou vrátí do Kenaanu. Tato naděje je jasná z Jáko- bovy narážky na Šekem (Gn 48,22). Toto místo není jen kus pozemku, který kou- pil (Gn 33,19), ale také místem, kde budou později pohřbeny ▇▇▇▇▇▇▇▇ kosti (Joz 24,32) a kde se bude dělit země mezi izraelské kme- ny (Joz 24,1). Uprostřed všeho, co se stalo, měl ▇▇▇▇▇ neustále na paměti Boží zaslíbení ▇▇▇▇▇▇▇▇: „V tobě dojdou požehnání veške- ré čeledi země“ (Gn 12,3). St | 22. června 8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská po- kolení. 11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. (Gn 49,8–12) Přečti si text si Gn 49,1–28. Jaký je duchov- ní význam požehnání, která ▇▇▇▇▇ udělil svým synům? Kromě proroctví týkajících se bezpro- střední budoucnosti kmenů Izraele vidí Já- kob i Mesiáše a naději na konečnou záchra- nu. Tato naděje je naznačena již v prvním verši, když své syny připravuje na to, že bude mluvit o daleké budoucnosti („v bu- doucnu“; Gn 49,1). Jde o technický výraz, který v Písmu odkazuje na příchod mesiáš- ského krále (Iz 2,2; Da 10,14). Text se pak v hlavních obrysech věnuje budoucnosti každého z jeho potomků. Nejde o předurčení osudu ani o vyjádření, že Bůh chce, aby se zmíněné skutečnosti v životě Izraelců děly. Jákobova slova spíše nazna- čují, jak jejich vlastnosti a vlastnosti jejich dětí ovlivní budoucí události. To, že Bůh ví předem, že někdo zabije nevinného člověka, je něco úplně jiného, než kdyby Bůh chtěl, aby se to stalo. Znovu se soustřeď na text Gn 49,8–12. Jaká proroctví jsou zde uvedena a proč jsou důležitá? Přestože mají lidé svobodnou vůli, Bůh zná jejich rozhodnutí a ví, co se stane v bu- doucnosti. Ve své moudrosti zařídil, aby ▇▇▇▇▇▇ pocházel z ▇▇▇▇. ▇▇▇▇ (Gn 49,8–12) je zde charakterizován jako lev (Gn 49,9), symbolizující královskou moc a slávu. Z ▇▇▇▇ vyjde ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, ale i Vládce poko- je (Iz 9,5–7), jeho „budou poslouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Židé odedávna chápali tato slova jako mesiášské proroctví ukazující na příchod Mesiáše. A také křesťané již od začátku vztahovali tento text na ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇. „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani pal- cátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou po- slouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Uve- dený text je předchůdcem novozákonního příslibu, že ve jménu ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ se sklo- ní „každé koleno“ (Fp 2,10). „▇▇▇, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel ▇▇▇▇▇ a Syn ▇▇▇▇▇▇▇, ▇▇▇▇, pravý ‚Lev z pokolení Judova‘ (Zj 5,5), jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národy.“ (PP 236; NUD 111)

Aplikace. Bez ohledu Noe, „hrdina“ potopy – a opilý? Co by nám to mělo říci o naší vlastní slabosti? Proč potře- bujeme Boží milost v každém okamžiku života? Po | 25. dubna 1Toto je rodopis synů ▇▇▇▇▇: Šém, Chám a Jefet. Po potopě se jim narodili synové. 2Synové Jefe- tovi: Gomer a Magóg a Mádaj, ▇▇▇▇▇ a Túbal, ▇▇▇▇▇ a Tíras. 6Synové Chámovi: Kúš a Misrajim, Pút a Kenaan. 21Také ▇▇▇▇▇▇, praotci všech Heberovců, staršímu bratrovi ▇▇▇▇▇▇, se narodili synové. 22Synové 31To jsou synové Šémovi různých čeledí a různých jazyků, různé pronárody v různých zemích. 32To jsou čeledi synů ▇▇▇▇▇ podle jejich rodopisu v různých pronárodech; z nich pak po potopě vzešly všechny pronárody na tozemi. (Gn 10,1.2.6.21.22.31.32) Když čteme o Noemově věku, kde se v životě nacházímemůžeme si uvědomit, měli bychom se že Noe slouží jako spojovací člá- nek mezi civilizací před potopou a po poto- pě. Poslední dva verše předchozí kapitoly (Gn 9,28.29) nás vracejí k druhým chovat jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Čím by se mělo vyznačovat naše jednání? K čemu nás zavazuje naše víra? Út | 21. června 13Vzal oba, pravou rukou ▇poslednímu odka- zu ▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou ▇▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho k Izraelově pravici. 14I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇, který byl mladší, a levici na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl ▇▇▇▇▇▇▇. 15Požehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇ takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové ▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇, Bůh, ▇▇▇▇▇▇, který mě vodí od počátku až dodnes, 16Anděl, ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ rodokmene (Gn 48,13–16) Když se přibližuje ▇▇▇▇▇▇▇▇ smrt, patriar- cha si připomíná svůj předchozí příchod do Bét-elu (Gn 35,1–15). Hospodin tehdy ob- novil své zaslíbení o „věčném vlastnictví“ země (Gn 48,4). Tento slib vychází ze smlou- vy uzavřené s ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 17,8). Oče- kávání zaslíbené země ho naplňuje klidem a povzbuzuje jeho naději tváří v tvář přichá- zející smrti. ▇▇▇▇▇ se obrací na dva ▇▇▇▇▇▇▇▇ syny, kteří se narodili v Egyptě, a dává jim požehnání. Činí tak v kontextu budoucího zaslíbení souvisejícího s jeho vlastním po- tomstvem. Přečti si text Genesis 48. Proč ▇▇▇▇▇ po- žehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ synům, ale už ne svým dalším vnukům? Přečti si text Sk 3,25.26. Jak se podle ▇▇▇▇▇ naplnilo zaslíbení z Gn 12,3? Jsi ty sám účast- níkem tohoto požehnání? ▇▇▇▇▇▇▇▇ synové ▇▇▇▇▇▇▇ a Efrajim jsou jediní vnuci, kterým ▇▇▇▇▇ požehnal. Jako by je tím povýšil z vnuků na syny (Gn 48,5). Ačkoli ▇▇▇▇▇▇▇▇ požehnání předpovídá nadřazenost druhého (Efrajima) nad prv- ním (▇▇▇▇▇▇▇▇▇), požehnání je v podstatě adresováno ▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 48,15). Zaznívá zde osobní svědectví o Boží věr- nosti v minulosti a zároveň Boží zaslíbení týkající se budoucnosti. ▇▇▇▇▇ se odkazuje na Boha ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇ (Gn 48,15.16). Je to Bůh, který pečuje o svůj lid. Jak říká ▇▇▇▇▇, je to stejný Bůh, který ho „před vším zlým chránil“ (Gn 48,165,32). ▇▇▇▇▇ má také na paměti „Boha Bét-elu“ (Gn 31,13), se kte- rým zápasil (Gn 32,29) a který změnil jeho jméno z ▇▇▇▇▇▇ na „Izraele“ (Gn 32,26–29). Tím, že ▇▇▇▇▇ připomíná zkušenosti, při kterých Bůh obrátil zlo v dobro, vyjadřuje naději, že se Bůh postará o jeho vnuky, tak jako se postaral o něho a o ▇▇▇▇▇▇. Myslí však i na potomky, kteří se jednou vrátí do Kenaanu. Tato naděje je jasná z Jáko- bovy narážky na Šekem (Gn 48,22). Toto místo není jen kus pozemku, který kou- pil (Gn 33,19), ale také místem, kde budou později pohřbeny ▇▇▇▇▇▇▇▇ kosti (Joz 24,32) a kde se bude dělit země mezi izraelské kme- ny (Joz 24,1). Uprostřed všeho, co se stalo, měl ▇▇▇▇▇ neustále na paměti Boží zaslíbení ▇▇▇▇▇▇▇▇: „V tobě dojdou požehnání veške- ré čeledi země“ (Gn 12,3). St | 22. června 8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská po- kolení. 11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. (Gn 49,8–12) Přečti si text si Gn 49,1–28. Jaký je duchov- ní význam požehnání, která ▇▇▇▇▇ udělil svým synům? Kromě proroctví týkajících se bezpro- střední budoucnosti kmenů Izraele vidí Já- kob i Mesiáše a naději na konečnou záchra- nu. Tato naděje je naznačena již v prvním verši, když své syny připravuje na to, že bude mluvit o daleké budoucnosti („v bu- doucnu“; Gn 49,1). Jde o technický výraz, který v Písmu odkazuje na příchod mesiáš- ského krále (Iz 2,2; Da 10,14). Text se pak v hlavních obrysech věnuje budoucnosti každého z jeho potomků. Nejde o předurčení osudu ani o vyjádření, že Bůh chce, aby se zmíněné skutečnosti v životě Izraelců děly. Jákobova slova spíše nazna- čují, jak jejich vlastnosti a vlastnosti jejich dětí ovlivní budoucí události. To, že Bůh ví předem, že někdo zabije nevinného člověka, je něco úplně jiného, než kdyby Bůh chtěl, aby se to stalo. Znovu se soustřeď na text Gn 49,8–12. Jaká proroctví jsou zde uvedena a proč jsou důležitá? Přestože mají lidé svobodnou vůli, Bůh zná jejich rozhodnutí a ví, co se stane v bu- doucnosti. Ve své moudrosti zařídil, aby ▇▇▇▇▇▇ pocházel z ▇▇▇▇. ▇▇▇▇ (Gn 49,8–12) je zde charakterizován jako lev (Gn 49,9), symbolizující královskou moc a slávu. Z ▇▇▇▇ vyjde ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, ale i Vládce poko- je (Iz 9,5–7), jeho „budou poslouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Židé odedávna chápali tato slova jako mesiášské proroctví ukazující na příchod Mesiáše. A také křesťané již od začátku vztahovali tento text na ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇. „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani pal- cátu▇ zemřel, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou po- slouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Uve- dený text je předchůdcem novozákonního příslibu, že ve jménu ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ se sklo- ní „každé koleno“ (Fp 2,10). „▇▇▇, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel ▇▇▇▇▇ a Syn ▇když měl ▇▇▇▇▇▇, ▇▇▇▇▇▇ otec, pravý ‚Lev z pokolení Judova‘ (Zj 5,5)56 let, jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národy▇▇▇ určitě slyšel příběhy o ▇▇▇- ▇▇▇▇, o kterých mohl později vyprávět svým potomkům před potopou i po ní.“ (PP 236; NUD 111)

Aplikace. Bez ohledu na toPřečti si slova prvního anděla ve Zj 14,6.7. Co má podle tebe toto poselství společného se smlouvou, kde se v životě nacházíme, měli bychom se k druhým chovat jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Čím by se mělo vyznačovat naše jednání? K čemu nás zavazuje naše víra? Út | 21. června 13Vzal oba, pravou rukou ▇▇▇▇▇kterou ▇▇▇ a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou uzavřel s ▇▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho k Izraelově pravici. 14I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇, který byl mladšía s jejím záměrem? Čt | 22. dubna 18Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pro- národy země. 19Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a levici všem, kteří přijdou po něm: „Dbejte na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Zkřížil ruce úmyslně▇ cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ačkoli prvorozený byl ▇▇▇▇▇▇▇. 15Požehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇ takto: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové ▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇, Bůh, ▇▇▇▇▇▇, který mě vodí od počátku až dodnes, 16Anděl, ať Hospodin ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní, jenž před vším zlým mě chránilco mu přislíbil.“ (Gn 18,18.19) Z Bible je zcela zřejmé, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců ▇▇▇že smlouva s ▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ (Gn 48,13–16) Když se přibližuje ▇▇▇▇▇je vždy smlouvou milosti, kterou ▇▇▇ smrtpro nás činí to, patriar- cha si připomíná svůj předchozí příchod do Bét-elu (Gn 35,1–15)co bychom my sami pro sebe ni- kdy nemohli udělat. Hospodin tehdy ob- novil své zaslíbení o „věčném vlastnictví“ země (Gn 48,4). Tento slib vychází ze smlou- vy uzavřené Smlouva s ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 17,8)není žádnou výjimkou. Oče- kávání zaslíbené země ho naplňuje klidem a povzbuzuje jeho naději tváří v tvář přichá- zející smrti. ▇▇▇▇▇ se obrací na dva Bůh si ve své milosti vyvolil ▇▇▇▇▇▇▇▇ synyza svůj nástroj, kteří se narodili v Egyptě, a dává jim požehnáníprostřed- nictvím kterého oznámí světu plán spasení. Činí tak v kontextu budoucího Naplnění smluvních zaslíbení souvisejícího s jeho vlastním po- tomstvem. Přečti si text Genesis 48. Proč však bylo pod- míněno ▇▇▇▇▇ po- žehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ synům, ale už ne svým dalším vnukům? Přečti si text Sk 3,25.26ochotou spravedlivě žít a s důvěrou poslouchat. Jak se podle ▇▇▇▇▇ naplnilo zaslíbení z Gn 12,3? Jsi ty sám účast- níkem tohoto požehnání? ▇▇▇▇▇▇▇▇ synové ▇▇▇▇▇▇▇ a Efrajim jsou jediní vnuci, kterým ▇▇▇▇▇ požehnal. Jako Bez této posluš- nosti by je tím povýšil z vnuků na syny (Gn 48,5). Ačkoli ▇▇▇▇▇▇▇▇ požehnání předpovídá nadřazenost druhého (Efrajima) nad prv- ním (▇▇▇▇▇▇▇▇▇), požehnání je v podstatě adresováno ▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 48,15). Zaznívá zde osobní svědectví o Boží věr- nosti v minulosti a zároveň Boží zaslíbení týkající se budoucnosti. ▇▇▇▇▇ se odkazuje na Boha ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇ (Gn 48,15.16). Je to Bůh, který pečuje o svůj lid. Jak říká ▇▇▇▇▇, je to stejný Bůh, který ho „před vším zlým chránil“ (Gn 48,16). ▇▇▇▇▇ má také na paměti „Boha Bét-elu“ (Gn 31,13), se kte- rým zápasil (Gn 32,29) a který změnil jeho jméno z ▇▇▇▇▇▇ na „Izraele“ (Gn 32,26–29). Tím, že ▇▇▇▇▇ připomíná zkušenosti, při kterých Bůh obrátil zlo v dobro, vyjadřuje naději, že se Bůh postará o jeho vnuky, tak jako se postaral o něho a o ▇▇▇▇▇▇. Myslí však i na potomky, kteří se jednou vrátí do Kenaanu. Tato naděje je jasná z Jáko- bovy narážky na Šekem (Gn 48,22). Toto místo není jen kus pozemku, který kou- pil (Gn 33,19), ale také místem, kde budou později pohřbeny ▇▇▇▇▇▇▇▇ kosti (Joz 24,32) a kde se bude dělit země mezi izraelské kme- ny (Joz 24,1). Uprostřed všeho, co se stalo, měl ▇▇▇▇▇ neustále na paměti Boží zaslíbení ▇▇▇▇▇▇▇▇: „V tobě dojdou požehnání veške- ré čeledi země“ (Gn 12,3). St | 22. června 8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská po- kolení. 11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. (Gn 49,8–12) Přečti si text si Gn 49,1–28. Jaký je duchov- ní význam požehnání, která ▇▇▇▇▇ udělil svým synům? Kromě proroctví týkajících se bezpro- střední budoucnosti kmenů Izraele vidí Já- kob i Mesiáše a naději na konečnou záchra- nu. Tato naděje je naznačena již v prvním verši, když své syny připravuje na to, že bude mluvit o daleké budoucnosti („v bu- doucnu“; Gn 49,1). Jde o technický výraz, který v Písmu odkazuje na příchod mesiáš- ského krále (Iz 2,2; Da 10,14). Text se pak v hlavních obrysech věnuje budoucnosti každého z jeho potomků. Nejde o předurčení osudu ani o vyjádření, že Bůh chce, aby se zmíněné skutečnosti v životě Izraelců děly. Jákobova slova spíše nazna- čují, jak jejich vlastnosti a vlastnosti jejich dětí ovlivní budoucí události. To, že Bůh ví předem, že někdo zabije nevinného člověka, je něco úplně jiného, než kdyby Bůh chtěl, aby se to stalo. Znovu se soustřeď na text Gn 49,8–12. Jaká proroctví jsou zde uvedena a proč jsou důležitá? Přestože mají lidé svobodnou vůli, Bůh zná jejich rozhodnutí a ví, co se stane v bu- doucnosti. Ve své moudrosti zařídil, aby ▇▇▇▇▇▇ pocházel z ▇▇▇▇. ▇▇▇▇ (Gn 49,8–12) je zde charakterizován jako lev (Gn 49,9), symbolizující královskou moc a slávu. Z ▇▇▇▇ vyjde ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, ale i Vládce poko- je (Iz 9,5–7), jeho „budou poslouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Židé odedávna chápali tato slova jako mesiášské proroctví ukazující na příchod Mesiáše. A také křesťané již od začátku vztahovali tento text na ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇. „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani pal- cátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou po- slouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Uve- dený text je předchůdcem novozákonního příslibu, že ve jménu ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ se sklo- ní „každé koleno“ (Fp 2,10). „▇▇▇, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel ▇▇▇▇▇ a Syn ▇▇▇▇▇▇▇, ▇▇▇▇, pravý ‚Lev z pokolení Judova‘ (Zj 5,5), jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národynemohl použít.“ (PP 236; NUD 111)

Aplikace. Bez ohledu na to, kde se v životě nacházíme, měli bychom se k druhým chovat jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Čím by se mělo vyznačovat naše jednání? K čemu nás zavazuje naše víra? Út | 21. června 13Vzal oba, pravou rukou ▇▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho k Izraelově levici, levou rukou ▇▇▇▇▇▇▇▇ 31,34 přináší krásný Boží slib, že svým dětem odpustí jejich hříchy a postavil ho k Izraelově pravicinepravosti. 14I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇A to i navzdory tomu, který byl mladšíže jim vepíše do nitra svůj zákon (Jr 31,33). Jsou tyto dvě myšlenky v rozporu? A co to vůbec znamená, a levici na hlavu když má člověk zákon vepsaný ve svém srdci? (Srov. Ă 2,15.) Jak se to projevuje ve tvém životě? Po | 31. května 18V onen den, je výrok ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl ▇▇▇▇▇▇▇. 15Požehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇ taktobudeš ke mně volat: „Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové ▇▇▇▇▇▇▇ Můj muži,“ a ▇▇▇▇, Bůh, ▇▇▇▇▇▇, který nenazveš mě vodí od počátku až dodnes, 16Anděl, ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed zeměuž: „Můj Baale.“ (Gn 48,13–16) Když 19Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. 20V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se přibližuje ▇▇▇▇▇▇▇▇ smrtzeměplazy. Vymýtím ze země luk, patriar- cha meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. 21Zasnoubím si připomíná svůj předchozí příchod do Bét-elu (Gn 35,1–15). Hospodin tehdy ob- novil své zaslíbení o „věčném vlastnictví“ země (Gn 48,4). Tento slib vychází ze smlou- vy uzavřené s ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 17,8). Oče- kávání zaslíbené země ho naplňuje klidem tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a povzbuzuje jeho naději tváří v tvář přichá- zející smrti. ▇▇▇▇▇ se obrací na dva ▇▇▇▇▇▇▇▇ synyprá- vem, kteří se narodili v Egyptěmilosrdenstvím a slitováním, 22zasnoubím si tě věrností a dává jim požehnání. Činí tak v kontextu budoucího zaslíbení souvisejícího s jeho vlastním po- tomstvem. Přečti si text Genesis 48. Proč ▇▇▇▇▇ po- žehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ synům, ale už ne svým dalším vnukům? Přečti si text Sk 3,25.26. Jak se podle ▇▇▇▇▇ naplnilo zaslíbení z Gn 12,3? Jsi ty sám účast- níkem tohoto požehnání? ▇▇▇▇▇▇▇▇ synové ▇▇▇▇▇▇▇ a Efrajim jsou jediní vnuci, kterým ▇▇▇▇▇ požehnal. Jako by je tím povýšil z vnuků na syny (Gn 48,5). Ačkoli ▇▇▇▇▇▇▇▇ požehnání předpovídá nadřazenost druhého (Efrajima) nad prv- ním (▇▇▇▇▇▇▇▇▇), požehnání je v podstatě adresováno ▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 48,15). Zaznívá zde osobní svědectví o Boží věr- nosti v minulosti a zároveň Boží zaslíbení týkající se budoucnosti. ▇▇▇▇▇ se odkazuje na Boha ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇ (Gn 48,15.16). Je to Bůh, který pečuje o svůj lid. Jak říká ▇▇▇▇▇, je to stejný Bůh, který ho „před vším zlým chránil“ (Gn 48,16). ▇▇▇▇▇ má také na paměti „Boha Bét-elu“ (Gn 31,13), se kte- rým zápasil (Gn 32,29) a který změnil jeho jméno z ▇▇▇▇▇▇ na „Izraele“ (Gn 32,26–29). Tím, že ▇▇▇▇▇ připomíná zkušenosti, při kterých Bůh obrátil zlo v dobro, vyjadřuje naději, že se Bůh postará o jeho vnuky, tak jako se postaral o něho a o ▇▇▇▇▇▇. Myslí však i na potomky, kteří se jednou vrátí do Kenaanu. Tato naděje je jasná z Jáko- bovy narážky na Šekem (Gn 48,22). Toto místo není jen kus pozemku, který kou- pil (Gn 33,19), ale také místem, kde budou později pohřbeny ▇▇▇▇▇▇▇▇ kosti (Joz 24,32) a kde se bude dělit země mezi izraelské kme- ny (Joz 24,1). Uprostřed všeho, co se stalo, měl ▇▇▇▇▇ neustále na paměti Boží zaslíbení ▇▇▇▇▇▇▇▇: „V tobě dojdou požehnání veške- ré čeledi země“ (Gn 12,3). St | 22. června 8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská po- kolení. 11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mlékopoznáš Hospodina. (Gn 49,8–12) Přečti si text si Gn 49,1–28. Jaký je duchov- ní význam požehnání, která ▇▇▇▇▇ udělil svým synům? Kromě proroctví týkajících se bezpro- střední budoucnosti kmenů Izraele vidí Já- kob i Mesiáše a naději na konečnou záchra- nu. Tato naděje je naznačena již v prvním verši, když své syny připravuje na to, že bude mluvit o daleké budoucnosti („v bu- doucnu“; Gn 49,1Oz 2,18–22). Jde o technický výraz, který v Písmu odkazuje na příchod mesiáš- ského krále (Iz 2,2; Da 10,14). Text se pak v hlavních obrysech věnuje budoucnosti každého z jeho potomků. Nejde o předurčení osudu ani o vyjádření, že Bůh chce, aby se zmíněné skutečnosti v životě Izraelců děly. Jákobova slova spíše nazna- čují, jak jejich vlastnosti a vlastnosti jejich dětí ovlivní budoucí události. To, že Bůh ví předem, že někdo zabije nevinného člověka, je něco úplně jiného, než kdyby Bůh chtěl, aby se to stalo. Znovu se soustřeď na text Gn 49,8–12. Jaká proroctví jsou zde uvedena a proč jsou důležitá? Přestože mají lidé svobodnou vůli, Bůh zná jejich rozhodnutí a ví, co se stane v bu- doucnosti. Ve své moudrosti zařídil, aby ▇▇▇▇▇▇ pocházel z ▇▇▇▇. ▇▇▇▇ (Gn 49,8–12) je zde charakterizován jako lev (Gn 49,9), symbolizující královskou moc a slávu. Z ▇▇▇▇ vyjde ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, ale i Vládce poko- je (Iz 9,5–7), jeho „budou poslouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Židé odedávna chápali tato slova jako mesiášské proroctví ukazující na příchod Mesiáše. A také křesťané již od začátku vztahovali tento text na ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇. „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani pal- cátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou po- slouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Uve- dený text je předchůdcem novozákonního příslibu, že ve jménu ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ se sklo- ní „každé koleno“ (Fp 2,10). „▇▇▇, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel ▇▇▇▇▇ a Syn ▇▇▇▇▇▇▇, ▇▇▇▇, pravý ‚Lev z pokolení Judova‘ (Zj 5,5), jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národy.“ (PP 236; NUD 111)

Aplikace. Bez ohledu na toProč je pro nás tak snadné udělat stejnou chybu, kde jaké se v životě nacházíme, měli bychom se k druhým chovat jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Čím by se mělo vyznačovat naše jednání? K čemu nás zavazuje naše víratomto příběhu dopustil ▇▇▇▇▇? Út | 2110. června 13Vzal obakvětna 1Když bylo ▇▇▇▇▇▇▇▇ devětadevadesát let, pravou rukou ukázal se mu ▇▇▇▇▇▇▇▇ a postavil ho řekl: „Já jsem Bůh všemo- houcí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ 3Tu padl ▇▇▇▇▇ na tvář a Bůh k Izraelově levici, levou rukou němu mluvil: 4„Já jsem! A toto je má smlouva s te- bou: ▇▇▇▇▇▇ se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5Nebudeš se už nazývat ▇▇▇▇▇; tvé jméno bude ▇▇▇▇▇▇▇▇ . Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6Převelice tě rozplodím a postavil ho k Izraelově praviciučiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 14I vztáhl Izrael pravici 7Smlouvu mezi sebou a položil ji na hlavu ▇▇▇▇▇▇▇▇tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, který byl mladšíže budu Bohem tobě i tvému potomstvu. 10Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. (Gn 17,1–7.10) Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a levici na hlavu jimž je spravedlnost připočtena... (Ă 4,11) uzavřel smlouvu (Gn 15,18). Tentokrát Bůh dává ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ i zna- mení této smlouvy. Zkřížil ruce úmyslněTeologové dlouho disku- tovali o významu obřízky, ačkoli prvorozený byl ▇▇▇▇▇▇▇. 15Požehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇ takto: „Bůhale protože tento obřad zahrnuje prolití krve (viz Ex 4,25), před nímž ustavičně chodívali moji otcové ▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇, Bůh, ▇▇▇▇▇▇, který mě vodí od počátku až dodnes, 16Anděl, ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať dá se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“ (Gn 48,13–16) Když se přibližuje ▇▇▇▇▇▇▇▇ smrt, patriar- cha si připomíná svůj předchozí příchod do Bét-elu (Gn 35,1–15). Hospodin tehdy ob- novil své zaslíbení o „věčném vlastnictví“ země (Gn 48,4). Tento slib vychází ze smlou- vy uzavřené s ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 17,8). Oče- kávání zaslíbené země ho naplňuje klidem a povzbuzuje jeho naději tváří v tvář přichá- zející smrti. ▇▇▇▇▇ se obrací na dva ▇▇▇▇▇▇▇▇ syny, kteří se narodili v Egyptě, a dává jim požehnání. Činí tak chápat v kontextu budoucího zaslíbení souvisejícího s jeho vlastním po- tomstvem. Přečti si text Genesis 48. Proč ▇▇▇▇▇ po- žehnal ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ synůmoběti, ale už ne svým dalším vnukům? Přečti si text Sk 3,25.26. Jak se podle ▇▇▇▇▇ naplnilo zaslíbení z Gn 12,3? Jsi ty sám účast- níkem tohoto požehnání? ▇▇▇▇▇▇▇▇ synové ▇▇▇▇▇▇▇ a Efrajim jsou jediní vnuci, kterým ▇▇▇▇▇ požehnal. Jako by je tím povýšil z vnuků na syny (Gn 48,5). Ačkoli ▇▇▇▇▇▇▇▇ požehnání předpovídá nadřazenost druhého (Efrajima) nad prv- ním (▇▇▇▇▇▇▇▇▇), požehnání je v podstatě adresováno ▇▇▇▇▇▇▇▇ (Gn 48,15). Zaznívá zde osobní svědectví o Boží věr- nosti v minulosti a zároveň Boží zaslíbení týkající se budoucnosti. ▇▇▇▇▇ se odkazuje na Boha ▇▇▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇ (Gn 48,15.16). Je to Bůh, který pečuje o svůj lid. Jak říká ▇▇▇▇▇, je to stejný Bůh, který ho „před vším zlým chránil“ (Gn 48,16). ▇▇▇▇▇ má také na paměti „Boha Bét-elu“ (Gn 31,13), se kte- rým zápasil (Gn 32,29) a který změnil jeho jméno z ▇▇▇▇▇▇ na „Izraele“ (Gn 32,26–29). Tímcož znamená, že ▇▇▇▇▇ připomíná zkušenosti, při kterých Bůh obrátil zlo v dobro, vyjadřuje naději, že se Bůh postará o jeho vnuky, tak jako se postaral o něho a o ▇▇▇▇▇▇. Myslí však i na potomky, kteří se jednou vrátí do Kenaanu. Tato naděje je jasná z Jáko- bovy narážky na Šekem mu byla připočtena spravedlnost (Gn 48,22viz Ă 4,11). Toto místo není jen kus pozemku, který kou- pil (Gn 33,19), ale také místem, kde budou později pohřbeny ▇▇▇▇▇▇▇▇ kosti (Joz 24,32) a kde se bude dělit země mezi izraelské kme- ny (Joz 24,1). Uprostřed všeho, co se stalo, měl ▇▇▇▇▇ neustále na paměti Boží zaslíbení ▇▇▇▇▇▇▇▇: „V tobě dojdou požehnání veške- ré čeledi země“ (Gn 12,3). St | 22. června 8Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. 9Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? 10Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská po- kolení. 11Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. 12Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. (Gn 49,8–12) Přečti si text si Gn 49,1–28. Jaký je duchov- ní význam požehnání, která ▇▇▇▇▇ udělil svým synům? Kromě proroctví týkajících se bezpro- střední budoucnosti kmenů Izraele vidí Já- kob i Mesiáše a naději na konečnou záchra- nu. Tato naděje je naznačena již v prvním verši, když své syny připravuje na to, že bude mluvit o daleké budoucnosti („v bu- doucnu“; Gn 49,1). Jde o technický výraz, který v Písmu odkazuje na příchod mesiáš- ského krále (Iz 2,2; Da 10,14). Text se pak v hlavních obrysech věnuje budoucnosti každého z jeho potomků. Nejde o předurčení osudu ani o vyjádření, že Bůh chce, aby se zmíněné skutečnosti v životě Izraelců děly. Jákobova slova spíše nazna- čují, jak jejich vlastnosti a vlastnosti jejich dětí ovlivní budoucí události. To, že Bůh ví předem, že někdo zabije nevinného člověka, je něco úplně jiného, než kdyby Bůh chtěl, aby se to stalo. Znovu se soustřeď na text Gn 49,8–12. Jaká proroctví jsou zde uvedena a proč jsou důležitá? Přestože mají lidé svobodnou vůli, Bůh zná jejich rozhodnutí a ví, co se stane v bu- doucnosti. Ve své moudrosti zařídil, aby ▇▇▇▇▇▇ pocházel z ▇▇▇▇. ▇▇▇▇ (Gn 49,8–12) je zde charakterizován jako lev (Gn 49,9), symbolizující královskou moc a slávu. Z ▇▇▇▇ vyjde ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇, ale i Vládce poko- je (Iz 9,5–7), jeho „budou poslouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Židé odedávna chápali tato slova jako mesiášské proroctví ukazující na příchod Mesiáše. A také křesťané již od začátku vztahovali tento text na ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇. „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani pal- cátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou po- slouchat lidská pokolení“ (Gn 49,10). Uve- dený text je předchůdcem novozákonního příslibu, že ve jménu ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ se sklo- ní „každé koleno“ (Fp 2,10). „▇▇▇, král lovišť, je vhodným symbolem tohoto kmene, z něhož vyšel ▇▇▇▇▇ a Syn ▇▇▇▇▇▇▇, ▇▇▇▇, pravý ‚Lev z pokolení Judova‘ (Zj 5,5), jemuž se nakonec poddá veškerá moc a jemuž vzdají poctu všechny národy.“ (PP 236; NUD 111)