Common use of Aplikace Clause in Contracts

Aplikace. Čas od času se stává, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času Jak se stává, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společnéhov příběhu o babylonské věži projevuje lidská pýcha? Proč nemůže dosáhnout úspě- chu? Jaké osobní poučení si můžeš vzít z tohoto příběhu? Uvažuj o textu L 1,26–33. Cítil ses někdy podobněProč Bůh sestu- puje k lidstvu? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomíTo, že Bůh mělsestupuje, navzdory problémůmilustruje princip ospravedlnění z víry a Boží milosti. Ať už pro Boha my uděláme cokoli, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6bude to muset být on, kdo sestoupí, aby se s námi setkal. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ Nic, co pro Boha děláme, není tím, co nás dovede k němu a k vykoupení. Místo toho nás zachrá- ní Boží pohyb směrem k nám. V Genesis 11 je dvakrát řečeno, že Bůh „sestoupil“. Tento dů- raz ukazuje, jak moc se Bůh o lidi staral. Podle textu chtěl Hospodin udělat konec snaze lidí „nerozptýlit se“ a „proslavit se“. V souvislosti s hříšností lidstva vedlo úsilí lidstva jen k růstu zla. Proto se Hospodin rozhodl zmást lidem jazyky a takto překazit jejich snahy o „sjednocení“. „Záměry budovatelů Babylóna skončily hanbou a porážkou. Památník jejich pýchy se stal pomníkem jejich pošetilosti. Lidé si však počínají stále stejným způsobem, spo- léhají sami na sebe a odmítají zákon Boží. Je to táž zásada, kterou chtěl satan prosadit v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇nebi a která ovládla ▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ obléklikdyž přinášel svou obětinu.“ (PP 123; PP 81) Čt | 28. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇dubna 8I ▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohoje Hospodin po celé zemi, co Bůh zaslíbiltakže upustili od budování města. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele 9Proto se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví jeho jméno nazývá ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom(to je Zmatek), zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid ▇▇▇▇▇▇▇▇ po celé zemi. (Gn 11,8.9) A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomía naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, že nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se díky Kristu můžeš stát také „na zemi hýbe.“ (Gn 1,28) Bůh ▇▇▇▇▇ a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 9,1) Porovnej úvodní texty (Gn 11,8.9; Gn 1,28 a Gn 9,1). Proč je Boží záměr rozptýlit lidstvo vlastně projevem jeho lásky? Božím záměrem a požehnáním pro lid- stvo bylo „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gn 9,1; porovnej s Gn 1,28). V proti- kladu k Božímu plánu se stavitelé věže ra- ději drželi spolu, bez jakékoli snahy „naplnit zemi“. Jedním z důvodů, pro který chtěli vybudovat město a věž, bylo: „nebudeme rozptýleni po celé zemi“ (Gn 11,4). Odmítli se přesunout, přemístit, přestěhovat jinam. Možná si mysleli, že spolu budou silnější a významnější („učiníme si jméno“; Gn 11,4), než kdyby se rozešli po celé zemi. A v jistém smyslu měli i pravdu. Naneštěstí se společné síly snažili vy- užít ke zlu, ne k dobru. Chtěli si „udělat jmé- no“, což je přímým odrazem jejich vlastní arogance a hrdosti. Můžeme si být jisti, že kdykoli se lidé postaví otevřeně proti ▇▇▇▇ ve snaze „udělat si jméno“, nedopadne to dobře. Jak jinak by to mohlo skončit? Bůh je za troufalost a vzdor potrestal tím, že „lid ▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kempo celé zemi“ a „dědicem“ (Gn 11,9). Trestem byl tedy přesný opak toho, co zaslíbil jemu čeho chtěli dosáhnout. Je zajímavé, že jméno Bábel, které v no- vobabylonštině znamená „brána bohů“, souvisí se slovesem balal, které znamená „zmatek“ (Gn 11,9). Jelikož lidé se snažili do- sáhnout „brány“ k Bohu – a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbenísami se považo- vali za ▇▇▇▇ –, skončili zmateni a mnohem slabší, než byli dříve. Při odevzdání našeho života „Obyvatelé ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme se rozhodli ustavit vládu nezávislou na Bohu. Někteří z nich se však báli Hospodina. Kvůli těmto věrným Hospodin odkládal své soudy a dával lidem čas k pochopení jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇pravého charakteru. VšechnoBoží synové se snažili odvrátit obyvate- le Bábelu od jejich záměrů, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇avšak lidé byli ve své troufalé činnosti namířené proti nebi zcela zajedno. Kdyby v tom mohli bez překážek pokračovat, na- cházíme zdemoralizovali by svět hned v ▇▇▇▇▇▇ jeho počátcích. Kdyby bylo toto spiknutí tolerováno, zrodila by se mocná síla, aby ze země smetla spravedlnost a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – s ní i pokoj, štěstí a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchubezpečí.“ (PP 170123; NUD 51) V čem spočívá nebezpečí snahy „znamenat něco“ nebo „udělat si jméno“? Pá| 29. dubna Přečtěte si 10. kapitolu „Babylónská věž“ v knize Na úsvitu dějin (PP 117–117) Toto zaslíbení 117–124; NUD 49–51). „Přitahovala je krása polohy a úrodnost půdy v Šineáru na březích Eufratu, a tak tam odešli. Zde se doslova naplnírozhodli vybudovat město a v něm věž tak vysokou, až že by se stala divem světa. Bůh lidem nařídil, aby se rozešli po celé zemi. Avšak tito budovatelé Bábelu si umínili, že uchovají svou společnost jednotnou a založí království, které obsáhne celý svět. Tak by se jejich město stalo metropolí univerzální světové říše. Jeho sláva by vzbuzovala obdiv a hold celého světa. Velkolepá věž, sahající do nebe, se měla stát pomníkem moci a moudrosti jejích stavitelů. Obyvatelé šineárské roviny nevěřili Božímu slibu, že už nezaplaví svět potopou. Jedním z účelů budování věže bylo zajistit si bezpečí v případě další potopy. Doufali, že když budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristemschopni vystoupit do oblak, zjistí příčinu potopy. Pá | 7. květnaCelá tato stavba měla zvýšit hrdost jejích projektantů a odvrátit budoucí generace od Boha.“ (PP 118.119; NUD 50)

Aplikace. Čas od času se stáváRůzné teorie a motivační přístupy i dnes staví na tom, že lidé jsou tak zklamaní hříchemv každém z nás je něco nesmr- telného, odpadnutím či pokrytectvímz čehož vyplývají rozmanité, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společnéhočasto velmi scestné aplikace. Cítil ses někdy podobněJak nám naše chápání lidské přirozenosti a stavu mrtvých poskytuje důležitou ochranu před těmito nebezpeč- nými podvody? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇▇ útok se týká dvou problémů – smr- ti a poznání dobra a zla. Bůh lidi jasně a dů- razně varoval, že v Kristu Ježíšipřípadě neposlušnosti propadnou smrti (Gn 2,17). 27Neboť vy všichniSatan však řekl, kteří jste byli pokřtěni v že nezemřou (Gn 3,4). To by ale naznačovalo, že lidé jsou sami o sobě nesmrtelní. I když Bůh ▇▇▇▇▇▇▇ zakázal z tohoto ovoce jíst (Gn 2,17), také jste ▇▇▇▇▇▇ obléklisatan je povzbuzoval, aby ovoce jedli, protože se jim otevřou oči a budou jako Bůh (Gn 3,5). 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ dva argumenty týkající se ne- smrtelnosti a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví podobnosti s ▇▇▇▇▇ pře- svědčily Evu, aby jedla ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Je znepokojující, že jakmile se žena rozhodla neposlechnout ▇▇▇▇ a jíst zakázané ovoce, chovala se, jako by Bůh již nebyl přítomný, a postavila se sama na jeho místo. Biblický text si všímá této záměny. Eva používá Boží jazyk. Její hodnocení zakázaného ovoce: „viděla, že je to strom s plody dobrými“ (Gn 3,6) připomí- ná Boží hodnocení stvoření: „viděl, že ... je dobré“ (Gn 1,4). Tato dvě pokušení – být nesmrtelný a být jako Bůh – jsou základem představy nesmr- telnosti ve starověkém egyptském a řec- kém náboženství. Touha po nesmrtelnosti, která byla považována za božský atribut, nutila tyto lidi usilovat o božské postavení, aby (jak doufali) mohli získat nesmrtelnost. Tento způsob myšlení nenápadně pronikl i do židovsko-křesťanské kultury a zrodil víru v Ga 3,29? Co rozhoduje o tomnesmrtelnost duše, zda která v mnoha denominacích existuje dodnes. Út | 5. dubna 7Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. 8Tu uslyšeli hlas Hospodina ▇▇▇▇ procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn a jeho žena před Hospodinem ▇▇▇▇▇ uprostřed stromoví v zahradě. 9Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ 10On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ 11Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ 12Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ 13Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem ▇▇▇▇▇.“ (Gn 3,7–13) Uvažuj o úvodním textu. Proč se ▇▇▇▇ a ▇▇▇ před Bohem schovávali? Jak rozumíš Boží otázce: „Kde jsi?“ Jak se ▇▇▇▇ a ▇▇▇ snažili omluvit své chování? Po přestoupení ▇▇▇▇▇▇ zákazu se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇ a ▇▇▇▇ cítili nazí. Přišli totiž o svůj světel- ný oděv, který odrážel Boží přítomnost (viz Ž 8,6; porovnej se Ž 104,1.2). Boží ob- raz, k němuž byli stvořeni, poznamenal hřích. Sloveso označující snahu něco „dě- lat“ – „spletli“ ve slovním spojení „splet- li tedy [...] a přepásali se“ (Gn 3,7) – se do- sud vztahovalo pouze na Boha Stvořitele. (V hebrejštině je zde použito stejné sloveso jako ve verších Gn 1,7.16.25 atd.) Jako by se svým „děláním“ snažili nahradit Stvořite- le. Vlastním činem se snažili zakrýt svůj hřích. Takové jednání apoštol ▇▇▇▇▇ potom- kemodsu- zuje a označuje ho za nefunkční „osprave- dlnění ze skutků“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,292,16), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváJaký princip lásky, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti jak je uvedeno v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇odpovědi ▇▇▇▇, také je zahrnut v procesu „náhrady za něko- ho“? Jak tento druh lásky vysvětluje biblickou teologii spasení? (Viz Ă 5,8.) Čt | 16. června 8A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. 9Putujte rychle k otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn ▇▇▇▇▇: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Nerozpakuj se a sestup ke mně. 10Budeš bydlet v zemi Gošenu, a tak mi budeš nablízku i se svými syny a vnuky, s bravem a skotem i se vším, co je tvé. 11Postarám se tam o tebe, neboť bude ještě pět let hladu, abys neměl nouzi ani ty ani tvůj dům ani nic z toho, co je tvé.‘ 12Vidíte na vlastní oči, i můj bratr ▇▇▇▇▇▇▇▇ to vidí, že jsem to já sám, kdo s vámi mluví. 13Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a dědicové tohovše, co Bůh zaslíbiljste viděli. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby Pospěšte si a nedostatky starověké- přiveďte ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „sem.“ 14Padl svému bratru ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ kolem krku a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu rozplakal se a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇ plakal na jeho šíji. 15Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili. (Gn 45,8–15) Přečti si text Genesis 45. Jaké lekce lásky, víry a naděje se objevují v tomto příběhu? Právě když ▇▇▇▇ mluvil o „utrpení“, které by postihlo „mého otce“ (Gn 44,34), ▇▇▇▇▇ „křikl“ na okolostojící, aby odešli (Gn 45,1), a pak „se dal poznat“ svým bratrům. VšechnoTento výraz, co Bůh zaslíbil často používaný k označení Božího zjevení (Gn 6,3; Ez 20,9), naznačuje, že se v příběhu jejich rodiny zjevuje samotný Bůh. Hospodin všem ukázal, že jeho prozře- telnost vládne navzdory lidským slabostem a selháním. ▇▇▇▇▇▇▇▇ bratři nemohou uvěřit svým očím a uším. ▇▇▇▇▇ ▇▇▇ proto musí zopakovat: „Já jsem váš bratr ▇▇▇▇▇“ (Gn 45,4). A aby mu uvěřili, při tomto zopakování přidává i jas- ná slova: „kterého jste prodali do Egypta“ (Gn 45,4). ▇▇▇▇▇ pak prohlašuje: „Bůh mě poslal“ (Gn 45,5.7). Tento odkaz na Boha má dvojí účel. Slouží nejen k ujištění bratrů, že se Jo- sef na ně nezlobí, ale jde zároveň o hluboké vyznání víry a vyjádření naděje, že to, co udě- lali, bylo nezbytné pro „veliké vysvobození“ a „aby vás zachoval při životě“ (Gn 45,7). ▇▇▇▇▇ pak na své bratry naléhal, aby šli za otcem a připravili ho na příchod do Egyp- ta. Svou výzvu doprovází konkrétními slovy o místě, kde budou bydlet. Země ▇▇▇▇▇ byla známá bohatými pastvinami. Bylo to „to nejlepší, co má egyptská země“ (Gn 45,18.20). Postaral se i o dopravu: k dispozici jim dá vozy, které v konečném důsledku přesvědčí ▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v že jeho synové mu nelžou o tom, co právě zažili (Gn 45,27). ▇▇▇▇▇ to vnímá jako viditelný důkaz, že ▇▇▇▇▇ je naživu, a to mu stačí k tomu, aby opět ožil (srov. Gn 45,27 s Gn 37,35 a Gn 44,29). ▇▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcemse nyní obrátilo k dobrému. „Dar zaslíbený Dvanáct ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemisynů žije. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ Jákob se opět nazývá „Izrael“ (Ă 4,13Gn 45,28). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchuBoží prozře- telnost se projevila mocným způsobem.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stává, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že Co s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci tebou dělá vědomí, že Bůh mělbyl ochotný za tvou záchranu zaplatit tu „nejvyšší cenu“? Jak na tebe působí fakt, navzdory problémůmže totéž udělal i pro lidi kolem tebe, ve svém lidu vždy své věrné dětitřeba i pro ty, kteří ti nejsou sympatičtí? Čt | „Slovo vykoupit v 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny verši Ex 6 ukazuje na člena rodiny, který kupuje zpět nebo platí výkupné za jiného člena rodiny, který se stal otrokem, protože měl dluh nebo byl do otroctví prodán. Izrael neměl pozemské- ho příbuzného, který by ho vykoupil. Jeho příbuzným se proto stává Bůh – Vykupitel.“ (▇▇▇▇, ▇▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši▇. 27Neboť vy všichniHis Way Out, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇Glendale, také jste ▇CA: Regal Books Division, G/L Publications, 1974, s. 50) Jakou cenu musel Bůh zaplatit za naši záchranu? Co nám to říká o naší hodnotě? (1Tm 2,5.6) V Ex 3,8 Bůh říká, že „sestoupil“, aby za- chránil svůj lid. Tímto výrazem hebrejština vyjadřuje, že Bůh zasahuje do dění na zemi. Bůh je na nebi a my jsme na zemi. Pouze jestliže Bůh „sestoupí“ na zem, může nás vykoupit. Jen když ▇▇▇▇▇ obléklisestoupí, bude žít, trpět, zemře na zemi a potom bude za nás vzkříšen, můžeme být vykoupeni. 28Není už rozdíl „A Slo- vo se stalo tělem a přebývalo mezi židem a pohanemnámi…“ (J 1,14). Tím je vyjádřena úžasná myšlenka, otrokem a svo- bodnýmže Bůh sestoupil, mužem a ženouaby nás zachránil. 29Vy všichni jste jedno v Kristu JežíšiÚt | 11. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇května 3Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu ▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohoozná- míš synům Izraele: 4Vy sami jste viděli, co Bůh zaslíbiljsem učinil Egyptu. (Ga 3,26–29) Bez ohledu Nesl jsem vás na chyby orlích křídlech a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný přivedl vás k sobě. 5Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlou- vu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, který třebaže má je celá země. 6Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ 7Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomípřikázal. 8Všechen lid odpově- děl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇co nám Hospodin uložil.“ ▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ tlumočil odpověď lidu Hospodinu. (Ex 19,3–8) Kniha Exodus upoutává pozornost čtenáře na tři významné události: samotný exodus, uzavření smlouvy a „dědicem“ tohostavbu svatostánku. Jako tři hory vyčnívají nad okolní krajinou, co zaslíbil jemu tak podobně vynikají i tyto tři události. Uza- vření smlouvy však pro ně bylo tou nejdůle- žitější událostí. Stručný záznam v Ex 19–24 zachycuje pořadí a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchuvzájemný vztah mezi jednotlivými událostmi.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváZe zprávy o stvoření muže a ženy vidíme, že lidé jsou tak zklamaní hříchemjak blízký vztah chce mít Bůh s člověkem. Jak s ním můžeš také ty dnes – i přes svou slabost a hříšnost – navázat osobní vztah? Co ti pomáhá prohlubovat jej a rozvíjet? St | 31. března 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, odpadnutím či pokrytectvímkdy bys z něho pojedl, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny propadneš smrti.“ (Gn 2,16.17) Tato zkouška poskytla ▇▇▇▇▇▇▇ a Evě pří- ležitost využít jejich svobodnou vůli. Byla to také výzva reagovat pozitivně nebo ne- gativně na vztah ke Stvořiteli. Byl to důkaz, že Bůh je stvořil jako svobodné, morální by- tosti. Vždyť kdyby neměli příležitost nepo- slechnout, proč by se Bůh namáhal varovat je před neposlušností? „Všechno, co tomu předchází, je přípra- vou na vyvrcholení. Budoucnost lidského pokolení závisí na tomto jediném zákazu. Člověk se nemůže zamotat v Kristu Ježíšimnožství růz- ných otázek. 27Neboť vy všichniMusí pamatovat na jedno jedi- né Boží nařízení. Skutečnost, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇že mu dal jen jeden zákaz, také jste ▇▇▇▇▇▇ obléklije projevem Božího milosrden- ství. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanemPozadí široké Boží nabídky – ‚z každé- ho stromu zahrady smíš jíst‘ – svědčí o tom, otrokem a svo- bodnýmže tento jeden zákaz není něčím, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇co by člo- věka omezovalo.“ (▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohoH. C. Exposition of Genesis, co Bůh zaslíbilsv. (Ga 3,26–291, Columbus, OH: Wartburg Press, 1942, s. 127) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇Výzvou k poslušnosti ▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristuschtěl říci: Já jsem váš Stvořitel. VšichniUčinil jsem vás ke své- mu obrazu. Já vás udržuji při životě, kteří náleží Kristudíky mně žijete, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ hýbete se a dědicové tohojste. Postaral jsem se o vše, co Bůh zaslíbil‘ potřebujete pro svoje štěstí a blaho (Ga 3,29potravu, domov, společnost), dědici ‚dědictví nehynoucíhoa ustanovil jsem vás pány tohoto světa. Jestliže jste ochotni z lásky ke mně potvrdit vztah se mnou, neposkvrně- ného potom budu vaším Bohem a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4)vy bu- dete mými dětmi. Tento vztah a důvěru, dědici země prosté kletby hříchukterá z něho automaticky vyplývá, můžete potvrdit tak, že poslechnete můj konkrétní příkaz. Náš vztah s Bohem může být efektivní a trvalý jen tehdy, jestliže se svobodně roz- hodneme přijmout jeho vůli. Odmítnout jeho vůli v podstatě znamená, že na něm chceme být nezávislí; že si myslíme, že ho nepotřebujeme.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváCo nás tento nešťastný příběh učí o svobodné vůli a o tom, že lidé jsou tak zklamaní hříchemnás Bůh nenutí k poslušnosti proti naší vůli? Dvě Boží otázky v Gn 4,6 souvisí se dvě- ma Kainovými postoji. Bůh Kaina neob- viňuje. Podobně jako u ▇▇▇▇▇, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církveBůh klade otázky ne proto, že se rozhodnouby neznal odpovědi, ale proto, že s ní už nechtějí mít nic společnéhochce, aby se ▇▇▇▇ podíval na sebe, a tak pochopil příčinu svého vlastního sta- vu. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomíJako vždy se Bůh snaží vykoupit hříšní- ky, že i když velmi jasně selhali. Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny tedy klade otázky a pak ▇▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíšidává rady. 27Neboť vy všichniZa prvé, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇Bůh naléhá na Kaina, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékliaby „konal dobro“ a jednal správně. 28Není už rozdíl mezi židem Je to výzva k poká- ní a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženouke změně postoje. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇Bůh slíbil ▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇že ho „přijme“ a odpustí mu, ale musí se to dít jeho, ne Kainovým způsobem. V textu však zaznívá i výstraha: „Nebu- deš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dve- řích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout“ (Gn 4,7). Boží rada odhalila kořen hříchu, který se nachází v samotném Kainovi. Bůh ▇▇▇▇▇▇▇ radí a dědicové toho, co Bůh zaslíbilsnaží se ho vést správnou cestou. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele Druhá Boží rada se Bůh nevzdal plánu mít věrný lidtýká postoje, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení by měl ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichnik hříchu, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo jež „se uve- lebí ve dveřích“ a „dychtí“ po ▇▇▇▇▇▇▇. Bůh doporučuje sebeovládání: „Ty však máš nad ním vládnout.“ Stejný princip pojmenovává i apoštol ▇▇▇▇▇: „Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí“ (Jk 1,14). Evangelium nám nabízí nejen za- slíbení odpuštění hříchu, ale i vítězství nad ním (viz také 1K 10,13). ▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky nakonec nemohl za svůj hřích vinit nikoho jiného kromě sebe. Podobně je to i s Kristemkaždým z nás. Pá St | 713. květnadubna

Aplikace. Čas od času se stáváBýt křesťanem, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohonásledovníkem, znamená být tím, kdo přijal jeho pověření. Znáš svůj úkol? Víš, co Bůh zaslíbilod tebe tvůj Pán očekává? Počítáš s jeho mocí a pomocí? Není to však jediný problém, se kterým musí křesťan zápasit. Radovat se dovedou ti, kdo znají (Ga 3,26–29a osobně prožili) Bez ohledu na chyby úžasnou zprávu o ukřižovaném a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lidzmrtvýchvstalém Spasite- li, který mu bude sloužitzemřel za hříchy každého člověka na zemi. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíliVzhledem k jasné výzvě z Mt 28,19.20 má život věřícího člověka svoje poslání a smy- sl – hlásat světu nádhernou pravdu o tom, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví co jsme prožili s ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. VšichniJe to velká přednost! Většina z toho, kteří náleží Kristuco na tomto světě děláme, jsou ‚potomstvo skončí, až skončí tento svět. Šíření evangelia je však poslání, jehož následky sa- hají do věčnosti. Bůh nám dal jasný příkaz. Ať jsme kdo- koli, ať je naše postavení v životě jakékoli, ať máme jakékoli nedostatky – všichni máme splnit určitý úkol. Pá | 25. června Přečti si 40. kapitolu „Vysvobození“ z knihy Velké drama věků (GC 635–645; VDV 410–420) a kapitolu „Opravdová radost“ z knihy Cesta k vnitřnímu pokoji (SC 115–126; CVP 117–125). „Svatý Boží Syn nenesl žádné svoje hříchy a bolesti – nesl bolesti jiných, protože na něho byla položena nepravost nás všech. S božským soucitem se spojuje s člověkem a jako zá- stupce lidského pokolení trpí jako hříšník. Nahlédl do propasti bídy zapříčiněné našimi hříchy a přemostil roklinu, která nás odděluje od Boha.“ (7BC 462) „Pojď, můj bratře, pojď takový, jaký jsi, hříšný a poskvrněný. Polož své břemeno viny na Je- žíše a vírou se dožaduj jeho zásluh. Pojď hned, dokud je čas milosti, neváhej; vyznej svoje hří- chy, čiň pokání a Bůh ti zcela odpustí. Neopovažuj se promarnit novou příležitost. Naslouchej hlasu lásky, který tě vyzývá, abys vstal z mrtvých a Kristus ti mohl dát světlo. Zdá se, že kaž- dý nynější okamžik je přímo spojen s údělem neviditelného světa. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ , aby tě tvoje pýcha a dědicové tohonevěra vedly k tomu, co Bůh zaslíbilabys nadále odmítal nabídku milosti. Jestli ji však zavrhneš, nakonec budeš naříkat: ‚Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde‘ (Ga 3,29Jr 8,20), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května5T 353)

Aplikace. Čas od času se stáváČeho si ceníš na Božím charakteru, na tom, jaký náš Bůh je? V čem bys mu chtěl být po- dobnější? Kde tyto vlastnosti nacházíš v pozadí jeho zákonů a nařízení? „Záruka, že lidé jsou tak zklamaní hříchemje Bůh důvěryhodný a spo- lehlivý, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církvespočívá v tom, že se rozhodnouje Bohem zákona. Jeho vůle a jeho zákon jsou jedno. Bůh říká, že s ní už nechtějí mít nic společnéhospravedlivé je spravedlivé proto, neboť to vyjadřuje ty nejlepší možné vztahy. Cítil ses někdy podobně? Jak ti Boží zákon proto není v takových momentech může pomoci vědomíničem svévolný; v ničem nepodléhá jeho rozmarům nebo náladám. To je ta nejtrvalejší věc v celém vesmíru.“ (Beach, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. VšechnoDimensions in Salvation, co Washington, D.C.: Review and Herald Pub- lishing Association, 1963, s. 143) Jestliže nás poslušnost zákona nemůže v žádném případě zachránit, proč jej tedy Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ lidem dal? Vzájemný vztah vyžaduje dohodu a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlavísou- lad (Am 3,3). Protože Bůh není jen Stvořitelem tohoto světa, ale i jeho morálním Vládcem, pro štěstí jím stvořených, inteligentních by- tostí je nevyhnutelný zákon. Jen tak mohou žít v souladu se svým Stvořitelem. Boží zá- kon, vyjádření jeho vůle, je tedy ústavou jeho vlády. Přirozeně je závaznou normou smlouvy a vztahu. Ukazuje nám, jaký způsob života určil Bůh pro svoje smluvní děti, aby byly šťastné a měly se dobře. Chránil Izra- elce před tím, aby nezačali žít podle nějaké jiné filozofie. To bylo a stále také je účelem smluvního vztahu – přivést věřícího člověka prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcemproměňující Boží milosti do souladu s jeho vůlí a charakterem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá Čt | 720. května

Aplikace. Čas od času Jaká rozhodnutí tě mohou přivést blíž k Bohu? V čem se stáváještě potřebuješ rozhodnout, abys mohl v této rozbouřené době prožívat klid? Přečtěte si následující texty. Co se v nich říká o tom, jak se má chovat člověk, a jaké zaslíbení v nich dává Bůh? V čem spočívá „dvoustrannost“ Boží nabídky? Iz 26,3 1J 1,9 2Pa 7,14 Všechny tyto verše (a mnohé další) se za- bývají vzájemným propojením Božího a na- šeho jednání. Bůh je svrchovaný Stvořitel a Udržovatel života. Zároveň platí, že spase- ní je největším darem milosti, který si nijak nemůžeme zasloužit. Přesto máme i my lidé jsou tak zklamaní hříchemzde na zemi ve velkém sporu svůj důležitý úkol. Máme dar svobodné vůle a musíme se rozhodnout, odpadnutím či pokrytectvímzda v souladu s působením Ducha svatého poslechneme Boží volání. Přestože nám Bůh nabízí svá velká požeh- nání a život, které vidí u některých členů církvemy si můžeme zvolit zlořečení a smrt. Není divu, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ říká: „Vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo“ (Dt 30,19). Pá | 13. ledna „Jestliže Boží lid v Kristu Ježíšikterémkoli dějinném období s nadšením a ochotně plnil Boží plán pra- videlných darů [desátků] a přinášel své dary a oběti, vždy pocítil věčně platné zaslíbení, že úspěch našeho snažení je úměrný poslušnosti Hospodinových požadavků. 27Neboť vy všichniKdyž lidé uznali Boží nároky, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇plnili Boží vůli a svými dary projevovali úctu Bohu, také jste ▇▇▇▇▇▇ obléklijejich stodoly se vrchovatě naplnily. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇Když však lidé okrádali ▇▇▇▇ a dědicové tohonedávali desátky a dary, co pocítili, že okrádají nejen jeho, ale i sebe, protože Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lidomezil svá požehnání podobně, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví jako lidé omezili své dary ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem.“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A 3T 395) Bible velmi jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristusjsme spaseni jedině vírou, protože spasení je darem Boží milosti. VšichniNaše poslušnost Božích příkazů a požadavků je odpovědí na Boží milost. Ani když se cho- váme správně, kteří náleží Kristunijak nám tím na spasení nevzniká žádný nárok. Vždyť kdyby tomu tak bylo, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ nešlo by pak ani o dar, ani o milost (viz Ă 4,1–4). Když se podíváme na Boží dvoustrannou smlouvu s námi, můžeme vidět na jedné straně Boží požehnání a dědicové tohona druhé straně naši zodpovědnost. Naše pozitivní reakce na Boží nabíd- ku způsobuje, že si s ním vytváříme vztah a ovlivňujeme tím náš osud. Poslušnost – věrnost a služba lásky – je opravdovým znakem učednictví. Víra nás neosvobozuje od poslušnosti. Naopak, je to víra a pouze víra, co nás činí účastníky Kristovy milosti, a to nám umožňuje žít v poslušnosti, kterou od nás Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchužádá.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváProč je útěchou vědět, že lidé jsou tak zklamaní hříchemačkoli ne všechno, odpadnutím či pokrytectvímco se děje, které vidí u některých členů církveje Boží vůlí, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobněje stále svrchovaným vládcem? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomínám proroctví (například Da 2) potvrzují tuto skutečnost? Příběh je plný modliteb a naplnění modli- teb a je obohacen o lekce o Boží prozřetelnosti a lidské svobodě. Začíná Abrahamovou mod- litbou. Přísaha „při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země“ (Gn 24,3) činí z této modlitby vyznání, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny je Stvořitel (Gn 1,1; Gn 14,19) s přímým vlivem na narození ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇potomků včetně samotného ▇▇▇▇▇▇▇. VšechnoTento „Hospodin, co Bůh zaslíbil nebes“, který vyve- dl ▇▇▇▇▇▇▇▇ z domu jeho otce, pošle svého „posla“ – „anděla“ (ČSP) z nebe (Gn 24,7). Bůh ovládající vesmír, povolá anděla, který za- chránil Izáka na hoře Mória (Gn 22,11), aby vedl zúčastněné i v otázce ▇▇▇▇▇▇▇ manžel- ství. ▇▇▇▇▇▇▇ však počítá s možností, že mla- dá žena neodpoví na Boží volání. Přestože je Bůh mocný, nenutí lidi, aby ho poslouchali. Přestože Božím plánem pro ▇▇▇▇▇▇ je, aby následovala ▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v má svobodu volby. Je tedy možné, že ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme odmítne vzít si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ . A pokud by se tak rozhodla, nikdo ji nebude k takovému kroku nutit. Vidíme zde tedy další příklad velkého tajemství: Bůh nám lidem dává svobodnou vůli. Dává nám svobodu rozhodovat se. Svobodu, po které nebude šlapat. (Pokud by to udělal, nešlo by o svobodnou vůli.) A navzdory realitě lidské svobodné vůle a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇mnoha špatným rozhodnutím, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbeníkterá lidé se svou svobodnou vůlí dělají, můžeme důvěřovat, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ Boží láska a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchudobrota nakonec zvítězí.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času Pokud byl satan schopen oklamat bezhříšnou Evu v Edenu, o kolik jsme zranitelnější my dnes? Jaká je naše nejlepší obrana proti jeho podvodům? „Aby [satan] nepozorovaně dosáhl svého cíle, použil přestrojení. Had byl jedním z nej- krásnějších a nejmoudřejších tvorů. Svou oslnivou nádherou upoutával pozornost a byl pastvou pro oči, když odpočíval na za- kázaném stromě a pochutnával si na lahod- ném ovoci. Tak číhal zhoubce v zahradě pokoje.“ (PP 53; NUD 18) Když Bible v jakékoli souvislosti mluví o ďáblu, nejde jen o metaforu. V Písmu je satan zobrazen jako doslovná bytost, nejen jako řečnický symbol nebo abstraktní prin- cip pro zobrazení zla nebo temné stránky lidstva. Had se stáválidem nepředstavuje jako Boží ne- přítel. Naopak, odkazuje se na Boží slova, která cituje, a zdá se, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církveje i podporuje. Hned od začátku můžeme vidět, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇satan rád cituje ▇▇▇▇ a zneužívá ke svým cílům i Boží slovo, jak bude zřejmé později (Mt 4,6). Všimněte si také, že had se se ženou ni- jak otevřeně nehádá. Klade otázku nazna- čující, že věří tomu, co jim Bůh řekl. Ptá se Evy: „Bůh vám zakázal...?“ (Gn 3,1). Už od začátku tedy vidíme, jak byla tato by- tost mazaná a nepoctivá. A jak poznáváme, fungovalo to. Po | 4. dubna 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16.17) 1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Ăekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v Kristu Ježíšizahradě?“ 2Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 27Neboť vy všichni3Jen o plodech ze stromu, kteří jste byli pokřtěni v který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ 4Had ženu ujišťoval: „▇▇▇▇▇▇, nepropadnete smrti. 5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ 6Žena vi- děla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také jste svému muži, který byl s ní, a on též ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29Gn 3,1–6) Bez ohledu na chyby Uvažuj o úvodních textech (Gn 2,16.17; 3,1–6 a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužittaké J 8,44). Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇Porovnej slova Božího příkazu ▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „slovy hada adresovanými ženě. V čem spočívá rozdíl? Jaký je význam těch- to rozdílů? Všimněme si paralely mezi rozhovorem ▇▇▇▇▇▇ s ▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ (Gn 2,16.17) a „dědicem“ tohoEviným roz- hovorem s hadem. Jako by se had postavil na Boží místo a byl informovanější. Nejprve jen položil otázku, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇která měla naznačit, že žena pravděpodobně ▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇nepochopila. VšechnoPotom však satan otevřeně zpochybnil Boží úmysly, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže dokonce mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchuodporoval.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas Jak ti sobotní odpočinek pomáhá prožívat spasení, které nyní máme v Ježíši a které se nakonec naplní při stvoření nového nebe a nové země? Můžeme si odpočinout od času se stávásvé práce, stejně jako si odpočinul Bůh. Zachovávání soboty znamená říci „ano“ Božímu „velmi dobrému“ stvoření, jehož součástí jsou i naše fyzická těla. Na rozdíl od některých starověkých (a také současných) názorů nic v Bibli (ani ve Starém, ani v Novém zákoně), nepovažuje tělo za něco zlého. Vnímání těla jako něčeho špatného je pohanský koncept, ne biblický. Ti, kdo zachovávají sobotu, jsou vděční za Boží stvoření, které zahrnuje i jejich vlastní tělo; mohou z něj mít radost a pečovat o něj. Sobota, která představuje první „konec“ v dějinách člověka, je také znamením naděje pro trpící lidstvo i celý svět. Je zajímavé, že slovní spojení „dokončil své dílo“ se znovu ob- jevuje v souvislosti s koncem stavby svatyně (Ex 40,33) a také na konci stavby Šalomouno- va chrámu (1Kr 7,40.51). Ve svatyni i chrámu se lidé jsou tak zklamaní hříchemučili o evangeliu a záchraně. Po pádu do hříchu nabyla sobota dalšího významu. Každý týden připomíná zázrak spasení, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společnéhojehož nedílnou součástí je i zázrak nového stvoření (Iz 65,17; Zj 21,1). Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇kte- rá přichází na konci týdne, je znamením, že i utrpení a zkoušky tohoto světa budou mít svůj konec. Proto si ▇▇▇▇▇ obléklivybral sobotu jako nej- vhodnější den k uzdravení nemocných (L 13,13–16). 28Není už Na rozdíl mezi židem od nejrůznějších tra- dic, v nichž uvízli náboženští představite- lé, uzdravením v sobotu Ježíš velmi jasně ukázal na dobu, kdy skončí veškerá bolest, utrpení a pohanemsmrt, otrokem čímž se definitivně završí proces spasení. Každá sobota nám tedy uka- zuje na naději vykoupení. St | 30. března 26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a svo- bodnýmnad nebeským ptactvem, mužem nad zvířaty a ženounad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ 27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši28A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohonad nebeským ptactvem, nade vším živým, co Bůh zaslíbilse na zemi hýbe.“ 29Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. (Ga 3,26–29Gn 1,26–29) Bez ohledu na chyby I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a nedostatky starověké- ho Izraele vdechl mu v chřípí dech života. Tak se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužitstal člověk živým tvorem. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13Gn 2,7). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času Až se stávábudeš příště účastnit slavnosti Večeře Páně, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇přemýšlej o ▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohoslibu, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíliže nebude pít z plodu vinné révy až do dne, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohanybude s námi v Božím království. Jaké pocity to v tobě vyvolává? Co nám to říká o blízkém spojení, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví které s námi ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29chce mít? Co rozhoduje Proroctví o tomnové smlouvě nemá dvojí aplikaci, zda ale jen jednu. Po návratu ze zajetí židé plnili smlouvu ze Sinaje, např. Ezd 7. kap. a Neh 8. kap. Zaslíbení nové smlouvy Jr 31,31-34 a podobně Ez 36,26-27 (Jeremjáš a Ezechiel žili ve stejné době) se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇uskutečnilo za doby Ježíše ▇▇▇▇▇▇. VšechnoNová smlouva byla také uzavřena krví. Autor úkolu: „Stejně jako smlouva ze Sinaje bude i tato nová smlouva založena na vztahu a bude zahrnovat stejný zákon, co Bůh zaslíbil deset přikázání, která však budou zapsána v jejich srdcích.“ Nejsou na to biblické texty. Smlouva ze Sinaje byla založena na poslušnosti, nová smlouva je založena na duchu. V bibli není napsáno, že nová smlouva bude zahrnovat deset přikázání v srdci. Když byla uzavírána, bylo řečeno - Lk 22,20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá." V kalichu nebylo desatero, bylo v něm víno jako symbol krve ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, krev je život, krev Ježíše ▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo je život Ježíše ▇▇▇▇▇▇. Ve SZ bylo jedení krve (zvířat) zakázáno Lv 17,10-14 (jedení krve znamenalo přijímat život /a sílu/ toho komu krev patřila), v NZ také a první církev to doporučila věřícím z pohanů Sk 15,29; ale ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇ mluví J 6,53-56 Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a dědicové tohonebudete-li pít jeho krev, co nebudete mít v sobě život... / Mt 26,27-28; Mk 14,23-24; 1 K 11,25; Podobně i v Kol 1,27 ...kterým Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29)toužil oznámit, dědici ‚dědictví nehynoucíhojaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi pohany: tím tajemstvím je Kristus ve vás, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchunaděje slávy.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváUvažuj o obrovské moci Boha, který udržuje celý vesmír, a přesto může být tak blízko kaž- dému z nás. Proč je tato úžasná pravda tak nádherná? Druhá zpráva o stvoření (Gn 2,4–25) před- stavuje téhož Boha jako blízkého a osobní- ho, imanentního Boha, Jahveho (Hospodi- na), jehož jméno podle mnohých naznačuje blízkost a vztah. Text příběhu stvoření je tedy jako celek nepřímou výzvou k uctívání Boha. Máme si uvědomit nejen nekonečnou Boží vznešenost a moc, ale zároveň také uznat svou závislost na něm, protože „on nás učinil“ (Ž 100,3). Proto mnoho žalmů opakovaně spojuje téma uctívání s tématem stvoření (Ž 95,1–6; Ž 139,13.14; porovnej s tex- tem Zj 14,7). Tento dvojí pohled na Boha, který je na jedné straně majestátní, svrchovaný a ne- konečně mocný a na straně druhé blízký, mi- lující a vstupující do vztahu s námi, obsahuje důležitou myšlenku o způsobu, jak bychom měli k Bohu při uctívání přistupovat. Úžas a vážnost jdou ruku v ruce s radostí a ujiště- ním o Boží blízkosti, lásce a o jeho odpuštění (viz Ž 2,11). Význam můžeme vidět i v po- sloupnosti těchto dvou představení Boha: zkušenost Boží blízkosti a intimita jeho pří- tomnosti navazuje na zkušenost s Bohem, který je vzdálen. Teprve když si uvědomíme, jak je Bůh velký a úžasný, budeme schopni ocenit jeho milost a s rozechvěním si vychut- návat jeho úžasnou a láskyplnou přítomnost v našich životech. Po | 28. března 1,31Bůh viděl, že lidé jsou tak zklamaní hříchemvšechno, odpadnutím či pokrytectvímco učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. 2,1Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které vidí u některých členů církvekonal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Gn 1,31; 2,1–3) Přečti si text Gn 1,3–31 (soustřeď se na verše 4, 10, 12, 18, 21, 25 a 31) a Gn 2,1–3. Jaký je vý- znam refrénu „to je dobré“ v prvním zázna- mu příběhu stvoření? Co se můžeme naučit ze závěru zprávy o stvoření (Gn 2,1–3)? Po každém kroku v procesu stvoření Bůh hodnotí své dílo jako tov – „dobré“. Použití tohoto přídavného jména znamená, že se rozhodnouBoží dílo stvoření bylo úspěšné. Boží konstatová- ní, že to „je dobré“, znamená, že to „fungova- lo“. Světlo svítilo (Gn 1,4), rostliny přinášely plody (Gn 1,12) a podobně. Toto slovo však znamenalo více než efek- tivitu funkce. Hebrejské slovo tov se v Bibli používá také k označení estetického oce- nění něčeho krásného (Gn 24,16). Vyjadřuje také protiklad zla (Gn 2,9), které je spojeno se smrtí (Gn 2,17). Slovní spojení „je to dobré“ znamená, že stvoření fungovalo tak, jak mělo, bylo krás- né a dokonalé a nebylo v něm žádné zlo. Svět ještě nebyl jako náš svět. Nebyl ovlivněn hříchem a smrtí. Tato myšlenka je zdůraz- něna v úvodu druhé zprávy o stvoření (viz Gn 2,5). Uvedený popis stvoření je v příkrém roz- poru s ní už nechtějí mít nic společnéhoevolučními teoriemi, které dogmatic- ky prohlašují, že svět se formoval postupně, sérií náhodných událostí, počínaje od horší- ho stavu k lepšímu. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomíNaproti tomu biblický autor tvrdí, že Bůh mělstvořil svět záměrně a rychle (Gn 1,1). Nešlo o žádnou náhodu ani žádné překvapení. Svět nevznikl sám od sebe, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6ale jako důsledek Boží vůle a Božího slova (Gn 1,3). května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ Sloveso bara – „stvořit“ přeložené v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni Genesis 1 v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomítom smyslu, že Bůh na začátku „stvořil“ nebe a zemi, je používáno pouze tehdy, je-li jeho předmětem Bůh, a naznačuje rychlost usku- tečnění: Bůh promluvil, a tak se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbenístalo. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚ZaslíbeníText záznamu stvoření nás informuje, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ „vše“ bylo tehdy hotovo (Gn 1,31) a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ sa- motný Stvořitel „vše“ označil jako „velmi dobré“ (Ă 4,13Gn 1,31). A Bible jasně říkáGenesis 1,1 uvádí samot- nou událost stvoření nebe a země. Genesis 2,1 prohlašuje, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristusudálost byla dokončena. VšichniA všechno bylo dokončeno, kteří náleží Kristuvčetně soboty, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchuza sedm dní.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváKdy ses naposledy ocitl v situaci, že lidé jsou tak zklamaní hříchemsis nebyl jistý, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobnějaký má být tvůj další krok? Jak Co ti po- mohlo v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné dětirozhodnutí? Čt Pá | 627. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny Bůh si vybral ▇▇▇▇▇▇ ne proto, že by si to zasloužil, ale pro svou milost. Přesto ▇▇▇▇▇ tvrdě pracoval, aby se pokusil si milost zasloužit. V takovém postoji nacházíme rozpor. Pokud by si milost zasloužil, pak by to už nebyla milost. Šlo by jen o skutky (viz Ă 4,1–5), což je v Kristu Ježíširoz- poru s evangeliem. 27Neboť vy všichniTeprve později ▇▇▇▇▇ začal chápat význam Boží milosti. Naučil se, kteří jste byli pokřtěni co to znamená důvěřovat Bohu, žít vírou a být zcela závislý na Bohu. ▇▇▇▇▇▇▇▇ zkušenost obsa- huje důležité ponaučení pro všechny ambiciózní a ctižádostivé lidi: nesnažte se vyvyšovat a prosazovat na úkor ostatních. „▇▇▇▇▇ udělal všechno pro to, aby získal prvorozenství, byť podvodem, nakonec však prožil zklamání. Ztratil všechno: spojení s Bohem i domov. Byl z něho zklamaný a frustro- vaný uprchlík. Co však udělal Bůh? Bůh znal jeho beznaděj, zároveň však viděl v Jákobovi potenciál. Věděl, že může v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇ obnovit svou slávu. Bůh viděl ▇▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem stav a pohanemproto mu ukázal tajemný žebřík, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. který představuje ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇. V ▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lidvidíme člověka, který mu bude sloužitztratil spojení s Bohem. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává Bůh nebes se však dívá na chvíličlověka a ví, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇že jen ▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomímůže překlenout propast, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ tohokterou způsobil hřích. Mohli bychom si říci: Ano, co zaslíbil jemu a jeho národutoužím po nebi, ale jak ho dosáhnu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbeníTo prostě není možné. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇Takhle nějak uvažoval i ▇▇▇▇▇. VšechnoBůh mu však ve vidění ukázal žebřík, co Bůh zaslíbil který spojoval zemi s nebem, tedy s ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května1BC 1095)

Aplikace. Čas od času Co to pro tebe znamená „chlubit se stává, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvímKristovým křížem“? Je to téma, které vidí u některých členů církvetě naplňuje ra- dostí a nadšením, že nebo ti přijde spíše smutné, ba morbidní? „Kdyby lidé v plné míře pochopili vý- znam velké oběti, kterou přinesl Majestát nebe, když zemřel za člověka, vyvýšili by plán spasení. V srdcích křesťanů by se rozhodnouroz- jímáním o Golgotě probudily čisté, že s ní už nechtějí mít nic společnéhosvaté a živé pohnutky. Cítil ses někdy podobně? Jak Svými srdci i ústy by osla- vovali Boha a Beránka. Pýše a samolibos- ti se nemůže dařit v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichnisrdcích těch, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇si neustále připomínají golgotské události… Všechno bohatství tohoto světa nemá tako- vou hodnotu, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékliaby mohlo vykoupit jediného hynoucího člověka. 28Není už rozdíl mezi židem Kdo může změřit Kris- tovu lásku ke ztracenému světu, když visel na kříži a pohanemtrpěl za hříchy viníků? Tato láska byla nezměrná, otrokem a svo- bodným, mužem a ženounekonečná. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomíukázal, že jeho láska je silněj- ší než smrt. Vydobyl pro člověka spasení; uprostřed nejtěžšího boje se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kemsilami temno- ty jeho láska stále sílila. Snášel to, že tvář jeho Otce se od něho odvrátila. V hořkosti své duše musel zvolat: ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jeho rameno přineslo spasení. Cena za vykoupení člověka byla zaplacena, když v posledním duševním zá- pase vyslovil požehnaná slova, která se jako ozvěna šířila celým stvořením: ,Dokonáno jest.‘“ a „dědicem“ toho(2T 212. 213) Po | 14. června 18Víte přece, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co že jste z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykou- peni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19nýbrž převzácnou krví ▇▇▇▇▇▇▇▇▇. VšechnoOn jako beránek bez vady a bez poskvrny 20byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. (1Pt 1,18–20) 12Kdo má Syna, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. 13Toto píšu vám, kteří věříte ve jmé- no Syna ▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbeníabyste věděli, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ máte věčný život. (Ă 4,131J 5,12.13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stává, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomíCo pro tebe znamená, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné dětije tvým Stvořitelem a že jsi stvořen k Božímu obrazu? Čt | 631. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇března 15Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,15–17) Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2,24) Jakmile Bůh stvořil prvního člověka, dal mu tři dary: zahradu (Gn 2,8), jídlo (Gn 2,16) a ženu (Gn 2,22). Jaké povinnosti dostal člověk ve vztahu ke stvoření a Bohu (Gn 2,15–17)? Jak spolu tyto povinnosti souvisejí? První povinnost člověka se týká přiroze- ného prostředí, do kterého ho Bůh umístil. Člověk měl zahradu „obdělávat a střežit“ (Gn 2,15). Sloveso abad („sloužit“, „praco- vat“) připomíná nutnost práce. Nestačí jen přijmout dar. Musíme se o něj starat, aby nesl ovoce. Podobný princip zopakuje ▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíšive svém podobenství o hřivnách (talentech; ČSP; Mt 25,14–30). 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. Sloveso šamar (Ga 3,26–29) Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a “, „uchovávat“) v sobě nese rozměr odpo- vědnosti za ochranu přijatého daru. Druhá povinnost se týká jeho potomstvu jídla. Mu- síme mít na základě záko- napaměti, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ že tento dar dává lidem Bůh (Ă 4,13viz Gn 1,29). A Bible jasně Bůh člověku řekl: „Z kaž- dého stromu zahrady smíš jíst“ (Gn 2,16). Lidé nestvořili ani stromy, ani jejich ovoce, které můžeme jíst. Šlo o dar milosti. Měli přijmout a těšit se z velkorysého Bo- žího daru, „z každého stromu zahrady“. Jako součást této milosti však Bůh přidává jedno omezení. Neměli jíst z jednoho konkrétního stromu. Užívání si bez jakýchkoli omezení povede ke smrti. Tento princip platil v raj- ské zahradě a v mnoha ohledech stejný prin- cip platí i dnes. Třetí povinnost člověka se týká jeho ženy, třetího Božího daru: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Toto mimořádné prohlášení je silným vý- razem, který vyzdvihuje lidskou odpověd- nost za manželskou smlouvu a cíl být „jed- ním tělem“, tedy jednou bytostí (porovnej s Mt 19,7–9). Důvod, proč se zde říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristusby měl „muž“ opustit své rodiče, pravděpodobně souvisí s častým biblickým používáním tzv. Všichni„ge- nerického maskulina“ – tedy s používáním mužského rodu pro lidi obecně, kteří náleží Kristubez rozdílu pohlaví. Proto máme důvod předpokládat, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové tohože stejné přikázání se vztahuje i na ženu. Platí tedy, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29)že když jednou přijmeme Boží dar manželského pouta, dědici ‚dědictví nehynoucíhovyžaduje to mimo jiné i lidskou zodpovědnost, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchujejíž věrné naplňování spočívá na obou – na muži i na ženě.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváJaké paralely existují mezi tím, že lidé jsou tak zklamaní hříchemco chtěl Bůh vykonat prostřednictvím Izraele, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobněa co chce vykonat prostřednictvím své církve v současnosti? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že (1Pt 2,9) Proč chtěl Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny ▇▇▇▇▇▇ v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v ▇▇▇▇▇▇, také jste ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo učinit z ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ po- tomstva zvláštní národ? (Dt 4,6–8) Jaký plán měl tento národ naplnit? (Iz 60,1–3) Z Písma je zřejmý Boží záměr. Prostřed- nictvím svědectví Izraele, který by byl díky Božímu požehnání šťastným, zdravým a dědicové svatým lidem, chtěl Bůh přivést národy světa k sobě. Tento národ měl být příkla- dem toho, co Bůh zaslíbiljaké požehnání přináší poslušnost Bohu. (Ga 3,26–29) Bez ohledu Národy země by začaly uctívat pravé- ho Boha. Pozornost lidstva by se zaměřila na chyby Izrael, na jejich Boha a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lidna Mesiáše, Spasi- tele světa, který mu bude sloužitse objeví v jeho středu. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli„Izraelci měli obsadit celé Bohem vyme- zené území. Národy, kdy které odmítly uctívat pravého Boha, se měly z Kenaanu odstěhovat. Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy si však přál, aby Izraelci projevovali jeho povahu a pohany, kteří budou hlásat evangelium přitahovali k němu ostatní národy. Pozvání evangelia měli tlumočit celému světusvě- tu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví Předobraznou obětní službou měli vyvýšit ▇▇▇▇▇▇ před všemi národy a všichni, kteří by jej přijali, měli žít.“ (COL 290; PM 147) Čt | 29. dubna Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v Ga 3,29? Co rozhoduje o tomnebi. Tak si učiníme jméno a ne- budeme rozptýleni po celé zemi.“ (Gn 11,4) Učiním tě velkým národem, zda požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn požehnáním! (Gn 12,2) Proč se Bůh rozhodl dát ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomízvlášt- ní požehnání – udělat jeho jméno „velkým“? (Gn 12,2) Jaký je rozdíl mezi tím, že se díky Kristu můžeš stát také „co si řekli obyvatelé Babylóna (Gn 11,4), a co řekl Bůh o ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem? Jak se dnes stává něčí jméno známým a velkým? Jak ovlivňuje postoj okolního světa náš pohled na „velikost“ a „dědicem“ tohočlověka? I když se plán spasení zakládá na tom, co zaslíbil jemu a Kristus učinil pro nás, my, kteří přijímáme Boží milost, jsme jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbenísoučástí. Při odevzdání našeho života Musíme se rozhodnout – důležitou roli sehrává naše svobodné rozhodnutí. Drama věků, boj mezi ▇▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme a satanem, ještě stále probíhá v nás i prostřednictvím nás. Lidé i andělé sledují, jak tento zápas probíhá. (1K 4,9) Kdo jsme, co říkáme a co děláme – i když se nám zdá, že se to dotýká jen našeho bezprostředního okru- hu působnosti – má následky, které v určitém smyslu dosahují do vesmíru. Svými slovy, skutky, dokonce i postoji můžeme vzdát slá- vu Bohu, který pro nás vykonal tak mnoho, anebo mu můžeme dělat ostudu a zneuctívat jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných jméno. Když ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇ řekl ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme že zvelebí jeho jméno, určitě to nemyslel tak, jako když svět mluví o někom slavném. To, co v Božích očích dělá „velké“ jméno, je charak- ter, víra, poslušnost, pokora a láska k jiným. Přestože v současnosti zrovna tyto vlastnos- ti obvykle nejsou potřebné k tomu, aby byl někdo slavným, měl by je svět uznávat. Pá| 30. dubna Přečti si 12. kapitolu „▇▇▇▇▇▇▇▇▇ příklad“ (PP 132–144; NUD 56–62) a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám 13. kapitolu „Nejtěžší zkouška“ (PP 145–155; NUD 63–68) v knize Na úsvitu dějin. Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený slíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ nový domov. (Gn 12,1) „První podmínkou splnění tohoto slibu však byla zkouška víry. Bůh od něj vyžadoval oběť… K jeho zemi, k příbuzným a k domovu ho poutala silná pouta. On však neváhal upo- slechnout Boží volání. Nepoložil žádnou otázku ve vztahu k zaslíbené zemi. Neptal se, zda je tam úrodná půda či zdravé podnebí. Za nejšťastnější místo na zemi pokládal místo, kde ho chtěl mít Bůh. (PP 126; NUD 52) Když ▇▇▇▇▇▇▇ vešel do Kanaánu, zjevil se mu Bůh a jasně mu řekl, že zemi, ve které pobývá, dostanou jeho seme- ni neznamenal jen zemi potomci (Gn 12,7). Bůh mu toto zaslíbení zopakoval ještě několikrát (Gn 13,14.15; 15,18; 17,8; 35,12). Až po přibližně čtyřech stech letech se toto zaslíbení naplnilo. Bůh oznámil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbeníže vyvede Izraelce z Egypta a povede je do země oplývající mlékem a medem, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno a toto zaslíbení zopakoval i ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13Joz 1,3). A Bible jasně říkáToto zaslíbení se naplnilo, že zaslíbení i když ne zcela, také v době krále ▇▇▇▇▇▇ (2S 8,1–14). Přečti si Žd 11,9.10.13–16. Tyto verše nám ukazují, že ▇▇▇▇▇▇▇, spolu s dalšími věrnými pa- triarchy, považoval Kanaán za symbol, předzvěst konečného domova vykoupeného Božího lidu. Jako ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristuspotomci ve víře si také musíme uvědomovat, že „zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde“ (Žd 13,14). Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇Jistota budoucího života s ▇▇▇▇▇▇▇ nám pomáhá pevně stát v tomto současném světě změn a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchuzániku.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května

Aplikace. Čas od času se stáváJaké podmínky pro nás stanovil Bůh ve smlouvě, ve které nám zaslibuje věčný život v jeho království, v dokonalé, „zaslíbené zemi“? Jak těmto „podmínkám“ rozumíš ve světle sku- tečnosti, že lidé jsou tak zklamaní hříchemi spasení je nezasloužený Boží dar, odpadnutím či pokrytectvímkterý není odměnou za naše skutky? Út | 4. května Ale [Izraelci] neposlouchali, které vidí u některých členů církveucho nenaklonili; každý žil podle svého zarputilého a zlého srdce. Pro- to na ně uvedu všechna slova této smlouvy, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili. (Jr 11,8) V uvedeném textu Bůh říká, že se rozhodnouna ně uvede „všechna slova této smlouvy“. Tento výrok nezní pozitivně. I když máme sklon myslet si, že smlouva je pouze nabídka něčeho dob- rého, má i druhou stranu. Vidíme to u Noe- ma. Bůh mu nabídl něco nádherného – zá- chranu před zkázou. Aby však ▇▇▇ obdržel zaslíbení Boží milosti, musel poslechnout. Kdyby neposlechl, naplnila by se druhá část smlouvy. Srovnejte dnešní úvodní verš s ní už nechtějí mít nic společnéhotextem Gn 6,5, který mluví o stavu lidstva před po- topou. Cítil ses někdy podobněMůžeme nějak ovlivnit stav našeho srdce? Jak? Proč tak lehce upadáme do hříchu a neposlušnosti právě tehdy, když náš vztah s ▇▇▇▇▇ není v pořádku? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomímůžeme pěstovat a rozvíjet hluboký a láskyplný vztah s Bohem? Naneštěstí, že Bůh měldějiny Izraele se většinou opakovaly podle následujícího schématu: Odpadnutí, navzdory problémůmBoží soudy, ve svém lidu vždy své věrné děti? Čt | 6pokání a určité období poslušnosti. května 26Vy všichni jste přece skrze víru syny Jen na krátkou dobu za vlády ▇▇▇▇▇▇ a ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ovládali Izra- elci zaslíbenou zemi v Kristu Ježíšiplném rozsahu. 27Neboť vy všichniPřečtěte si, kteří co je o odpadnutí Izraele na- psáno u proroka ▇▇▇▇▇▇▇▇▇: „Jestliže muž pro- pustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův. (…) Jako žena věrolomně opouští svého druha, tak věrolomně jste byli pokřtěni v se zachovali vůči mně, dome izraelský, je výrok Hospodinův“ (Jr 3,1.20). Tato slova nám připomínají skutečnost, o které jsme již mluvili: ▇▇▇▇▇▇▇, také jste kterou chce s námi Bůh uzavřít, není jen nějaká studená právní dohoda mezi dvěma obchodníky, kde každý chce získat to nejlepší pro sebe. Tento smluvní vztah je závazný. Tak závazný a sva- tý jako manželství. To je důvod, proč Bůh používá právě tento obraz. Problém je však v tom, že odpadnutí Izraele mělo svoje kořeny v přerušení osobního vzta- hu s Bohem. Když se narušil vztah, následova- la neposlušnost, která jim přinesla trest. St | 5. května Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. (Iz 4,3) 6V onen den, je výrok ▇▇▇▇▇▇ oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ▇▇▇▇-▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, jste potomstvo ▇▇▇▇se ujmu chromé, shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem zle naložil. 7Chromou budu mít za pozůstatek lidu, vypuzenou za mocný národ. A Hospodin bude nad nimi kralovat na hoře ▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbilod nynějška až navěky. (Ga 3,26–29Mi 4,6.7) Bez ohledu na chyby 12Uprostřed tebe zanechám utištěný a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný nuzný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu. Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami: O jakém zaslíbení mluví ▇▇▇▇▇ v Ga 3,29? Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení? Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn ▇▇▇▇▇▇▇▇ se Kristus stal v urči- Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „uteče k ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ potom- kem“ jménu. 13Pozůs- tatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a „dědicem“ tohomluvit lživě, co zaslíbil jemu v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá? tém smyslu dědicem smluvních zaslíbeníodpočívat a nikdo je nevyplaší. Při odevzdání našeho života ▇▇▇▇▇▇ při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇. Všechno, co Bůh zaslíbil ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, na- cházíme v ▇▇▇▇▇▇ a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem. „Dar zaslíbený ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a jeho seme- ni neznamenal jen zemi ▇▇▇▇▇▇, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇▇ a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13Sf 3,12.13). A Bible jasně říká, že zaslíbení ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117) Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem. Pá | 7. května